V temné noci plá | 5 | Musím ti něco ukázat!

8. may 2016 at 23:32 | Nerea |  V temné noci plá
Well, well, well, jsem tu! Ha, zase... Tak snad uspokojím vaše touhy po další kapitole, pokud tohle ovšem někdo čte tady na blogu. :D Pokud ne, je mi to šumák, tenhle blog miluju!
Užívejte další kapitolu a piště komentáře, prosím. :)

Kapitola 5 - Musím ti něco ukázat!

Netrvalo to dlouho a Fred nemohl dodržet svoji přísahu a došel mě na hrad navštívit. Jeho příchod mi oznámila skřítka, která se starala o moje povlečení a špinavé prádlo, prostě měla na povel všechno to, co se týkalo mě.

Snažila jsem se v hradu nějak zabydlet, ale všechna místa mě vracela do školních let a myslím, že úplně nejlépe se tu budu cítit, až začnu konečně učit.

Otevřela jsem dveře, abych na ně z druhé strany přidělala cedulku se svým jménem, když se můj pohled zastavil na vysoké postavě, která stála opřená o zeď naproti mého vchodu. Nestihla jsem ani pořádně pustit kliku a už jsem se usmívala jeho směrem.

"Ahoj," řekl muž s ohnivými vlasy, přišel ke mně a opřel se o rám dveří. S úsměvem lišáka se mi vnutil do dveří, ne že by mi to nějak vadilo. Usmívala jsem se na něj totiž dost podobně.

"Ahoj," řekla jsem s pohledem do jeho modrých jiskřivých očí. Cítila jsem se zase najednou šťastně. Dny o samotě ve studeném hradě to bylo něco, na co jsem si zatím nedokázala zvyknout a Fred mi tak strašně připomínal domov. Dlouho jsme se na sebe jenom dívali - koukali si do očí, zcela beze slov. Začala jsem se usmívat, potom jsem se rozesmála a on se mnou. Po chvíli mě objaly jeho pevné dlouhé paže okolo ramen a pasu. Uslyšela jsem jeho tichý smích ve svém uchu.

"Chybělas mi," zašeptal a políbil mě na tvář. Zčervenala jsem se, i když to byla zcela normální věc, kterou jsme dělali.

"Ty mě taky," zmáčkla jsem ho v objetí a odtáhla jsem se. Neviděli jsme se celý týden, jakoby to byla věčnost. "Pojď dál," naznačila jsem mu rukou, aby volně vstoupil do mých prosvětlených a již plně zařízených komnat.

"Wau, pěkný," pochválil moje zařízení a hned se opřel o můj pracovní stůl. Ruce měl opřené o desku stolu a nohy natažené dopředu. Měl oblečené šedé kalhoty a bílou košili. Velice mu to slušelo.

"Jsem ráda, že se ti tu líbí," řekla jsem, jakmile jsem se zastavila vedle něj. Jsem sama na sebe pyšná, jak se mi to povedlo takhle pěkně zútulnit. Ani jsem si to neuvědomila, ale dotýkala jsem se ho ramenem. Zaregistrovala jsem to až teprve, když si přes moje ramena přehodil svoji ruku a pohladil mě po paži. Otočila jsem se na něj a usmála jsem se. Sjel mi rukou přes záda ke dlani druhé ruky a skloní se tak, aby mě mohl políbit. S rozjitřenýma očima sleduju jeho obličej, jeho červené řasy dotýkající se opálených tváří plných drobných teček. Při doteku jeho rtů mě zabrní prsty na rukou. Povzdechnu si do jeho úst, ale slastně a to kvůli tomu jak chutná - svěže, po mátě. Třeme naše rty o sebe. Chvi mu být blíž, potřebuju ho. Udělala jsem krok dopředu a natiskla jsem se na něj celým svým tělem. Jeho ruce zajedou do mých vlasů a já si jej přidržuju za štíhlý pas, který je podtržený košilí zastrčenou za lemem kalhot.

Po chvíli se ode mě odtrhnul a se stále zavřenýma očima jsme si opřeli čela o sebe. Usmála jsem se. Moje tvář hoří rozpaky, ale jsem spokojená. Vůbec se rozpačitě necítím, ale moje tělo tak vždycky reaguje na úžasné polibky. Fred mi vtisknul pusu a to mě donutilo otevřít oči - díval jsem se přímo do těch jeho a dokázala jsem v nich číst jako v knize. A s pohledem ponořeným do černých hlubin jeho zornic jsem se vytáhla na špičky a sama jsem jej políbila na jeho horké rty. Při polibku mě pohladil po odhaleném krku a já se zachvěla. Samozřejmě si toho nemohl nevšimnout, a tak se mi usmíval do rtů.

"Půjdeme se projít?" navrhnula jsem skoro bez dechu, když jsem se od něj odtrhla s pocitem momentálního zadosti učinění. Chytila jsem ho za ruku a nečekaje na jeho odpověď jsem ho odvedla bradavicemi chodbami ven a pak směrem do Prasinek. Dostala jsem neskutečnou chuť na zmrzlinu.

Když jsme došli do kavárny, kde mimo jiné tuhle chladivou pochoutku prodávají, tak jsem u celkem sympatické servírky objednala každému dva kopečky do sladkého kornoutku. Sobě jsem poručila jogurtovou a meruňkovou příchuť a Fredovy jsem vybrala jeho nejoblíbenější - čokoládovou a jahodovou. Fred mě nakonec přemluvil a já ho nechala, aby za nás oba zaplatil, zatímco jsem si prohlížela interiér kavárny, která se tu objevila celkem nedávno. Prodavačka se zdála poněkud mladá, ale jelikož tu byla sama, tak jsem usoudila, že tento podnik je její.

Když si Fred dopovídal se slečnou za pultem, tak jsme vyšli ven a procházeli jsme se, dokud ze zmrzlin nic nezbylo, potom mě nenápadně nasměroval k pobočce Kratochvilných kouzelnických kejklí, kterou jsme tu společně otevírali zhruba před týdnem. V obchodě přes léto pracuje pouze jeden stálý zaměstnanec a jeden brigádník, aby se ušetřilo, protože bez zvědavých studentů zde tržby stejně moc nebyly. To ale neplatilo o obchodu na Příčné.

"Musím ti něco ukázat," usmál se na mě, když jsme se potichu procházeli obchodem. Chvílemi jsme se bavili o tom, jak mě přijali profesoři v Bradavicích, ale moc ho to nezajímalo. Zbystřil pouze při zmínce jména Malfoy a to, aby si z něj udělal srandu, anebo aby začal vyprávět staré historky ze školy, jak se jim s bráchou podařilo Draca napálit. Zavedl mě k laboratoři za obchodem. Samozřejmě jsem byla obeznámená s tím, jak to tady vypadalo, co mě ale překvapilo, bylo několik krabic s výrobkem, jaký jsem ještě neviděla. A to jsem byla skoro u všeho, co dvojčata vyrobili.

"Co to je?" zeptala jsem se, když jednu z lahviček vytáhnul a podal mi ji. Otáčela jsem si ji pomalu v rukách a odlesky broušeného skla, ze kterého byla vyrobená, mi přišli ohromující. Tekutina uvnitř flakonku se na první pohled zdála jako voda, byla průhledná a bezbarvá, ale po bližším prozkoumání jsem viděla, jak se v záhybech duhově leskne. Podle celkového vzhledu bych řekla, že tento výrobek bude zaměřen na dámskou část našich zákazníků.

"Je to parfém," řekl s úsměvem. Trochu jsem se zamračila - rozhodně to nebude jen tak obyčejný parfém, to by kluci neprodávali. Musí v tom být něco speciálního. Překlopila jsem tedy lahvičku držíc víčko ze skla, jehož kulovitým zakončením, které bylo ponořené v tekutině, jsem si nanesla malé množství parfému na zápěstí. To jsem si přitáhl k obličeji a nechala jsem se obklopit jeho vůní. V chřípí mě zašimrala vůně čerstvě umytých vlasů, máty a malin.

Se zavřenýma očima jsem vydechla: "Dokonalý."

"Taky si myslím," řekl najednou strašně vážně Fred dívaje se na mě skoro bez mrknutí. "Co cítíš?" zeptal se mě, zatímco udělal dva kroky, takže teď stál tak blízko ke mně, až jsem musela zaklánět hlavu, abych mu viděla do očí. Popsala jsem mu svoje vůně a on se jenom usmál. Sklonil se ke mně a přitáhl si moje zápěstí k nosu. Věnoval mi polibek doprostřed dlaně a potom se plynule přesunul na moji klíční kost. Trochu mě to zaskočilo, ale s kreslením uklidňujících kroužků po zápěstí, jsem se ani moc nebránila. Zadržela jsem dech. "Já cítím skořici a pomeranče," řekl s hlasem neuvěřitelně sametovým. Bylo to velmi hypnotizující a v ten moment jsem si přála, aby tak mluvil pořád.

Fred mi potom přejel nosem po celé délce krku až k uchu, jehož lalůček začal rty masírovat. U Merlina, proč jsem ho nenechala takové věci dělat už dřív? Moje svaly zvláčněly, dokázala jsem se jen zaháknout rukama za jeho krk a nechat se poslušně oždibovat.

Jeho rty si razily cestu k mým, ale když už byly na dosah, tak se z ničeho nic odtáhnul. Frustrovaně jsem si odfrkla ztěžka se opírajíc o stůl. Fred se jenom chichotal opodál. Kvůli tomu zvuku, jež mu vyšel z úst jsem se co nejrychleji zase vrátila do normálu a pak jsem se potichu přesunula k němu a bouchla jsem ho pěstí do ramena.

"Koho to napadlo?" zeptala jsem se a pokývnula jsem hlavou k lahvičce, kterou jsem odložila na stůl, což očividně ignoroval.
"Mě," usmál se zářivě a zahýbal na mě obočím.

"Myslím ten parfém," podívala jsem se na něj jako na idiota, protože tak se momentálně choval.

"Vlastně tebe," řekl po delší odmlce a vrátil se na svoje místo u stolu, kde si založil ruce na hrudi. Překvapeně jsem se na něj otočila. "Jednou sis stěžovala, že nemůžeš najít přesně ten parfém, který bys chtěla. Žádný ti dost nevoněl a ty ses nad tím tak rozčilovala, protože si v té parfumérii strávila tolik čas a k ničemu. Jen sis odnesla sennou rýmu. A když jsem nad tím později přemýšlel nahlas, najednou mě napadlo, proč nezkusit vyrobit parfém, který by voněl dokonale každému?" díval se celou dobu na mě a já jsem hltala každé jeho slovo. Musela jsem se usmívat od ucha k uchu. Potom jsem se k němu otočila zády, aby neviděl, jak se červenám a pohrávala jsem si s lahvičkou. Ve chvíli, kdy jsem se zaměřila na štítek parfému, se ozvalo: "Jmenuje se Starr - jenom, abys věděla." Překvapením se k němu znovu otočím čelem. A on má na tváři stejný úsměv jako já před chvílí! Nemám dalších slov a tak se jenom blesku rychle přiřítím k tomu úžasnému muži a věnuji mu svoje nejtěsnější objetí. Fred se jenom zasmál a objetí mi opětoval.

Když zklidním svoje nadšení a přestanu se vyptávat, jak se mu to teda vlastně povedlo, tak se odebereme na cestu ke hradu. Byla jsem ráda, že moje domněnky o případném použití kapky nápoje lásky, který zajišťoval individuální cítění vůní, které člověka nejvíce přitahují, se mi potvrdila.

Drželi jsme se za ruce a za vyprávění o dalším Ronově výbuchu vzteku a Ginnině stěžování si na svého Vyvoleného - Harryho pottera, který se v normálním životě bez nebezpečí zdál až nepředstavitelně vtipný. No, zcela jistě všechna jeho opatření a reakce na případné potomky, po kterých Ginny velmi toužila, byla velmi komická. Na škole jsme si všichni všimli, že ona jeho zbožňuje a to dokonce i když chodila s Lee Jordanem, ale Harrymu to bylo tak nějak šuma fuk. A nikdo mu to nemohl mít za zlé, obzvláště když jeho největší obavou bylo, jestli najde způsob, jak zabít Lorda Voldemorta. Což byl úkol, jehož splnění se od něj očekávalo a Vyvolený, díky Merlinovy splnil očekávání. Prostě měl malou Weasleyovou mimo obzory, stejně jako vždy měli všichni mě. Vlastně ani Fred mě ve škole nikdy neviděl, ale potom, když jsem se sebou něco udělala, tak jakoby si najednou nasadil brýle a viděl perfektně.

Trochu jsem s těmito myšlenkami posmutněla, což ale Fred hned zahnal lehkým hlazením palce na mé ruce.

Odvedl mě do hradu až ke dveřím mých komnat, na kterých byla měděná cedulka se slovy - Profesorka přeměňování slečna Naomi Starrová. Tam se semnou cudným polibkem na rty rozloučil.

"Budeš mi chybět," zašeptala jsem, když se ode mě vzdálil. Úsměv se mu usídlil na rtech. Při pohledu na něj jsem si připadala jako zamilovaný blázen.

"Já vím, ty mě taky. Uvidíme se příští týden?" zeptal se mě s nadějí v hlase i v očích. Na pohled se moje rysy nezměnily, ale uvnitř jsem posmutněla. Doufala jsem totiž, že se uvidíme o dost dříve, třeba za dva dny?

"Já… doufala, že se uvidíme dřív," sklopila jsem pohled k zemi. I jako přátelé jsme se vídali více.

"Já vím," pozvedl mi bradu dvěma prsty. "Ale mám moc práce," řekl a políbil mě na čelo. "Vynahradím ti to, dobře? Půjdeme někam do drahé restaurace na pořádné rande, ano?" zeptal se mě.

Bezhlesně jsem na něj hleděla přemýšlejíc, jak rychle jsme se posunuli z přátel až k něčemu, co připomínalo vztah.

"Nemusíme, jestli nechceš," řekla jsem stále přesvědčená, že to nemyslel tak, jako jsem to myslela já. Ale já jsem vlastně ani nevěděla, jak jsem to myslela. Nepromluvili jsme si ani o jednom polibku a já jsem se nedovedla chovat bezstarostně, jako kdyby k tomu nikdy nedošlo anebo jakoby to bylo něco, co dělám pořád, protože to tak nebylo. Potřebovala jsem si objasnit, jestli jsme přátelé, anebo co vlastně jsme?

"Ale jistěže chci, Naomi. Ani nevíš, jak dlouho jsem po tomhle… po tobě toužil," vzal mě za ruku a upřímně se mi podíval do očí. Posmála jsem se. To mě trochu povzbudilo. V tu stejnou chvíli jsem se rozhodla, že se v tom nebudu příliš pitvat a nechám to plynout. Snad to dobře dopadne.

"To jsem ráda," řekla jsem s úsměvem. "Budu se těšit příští týden," dala jsem mu velmi rychlou pusu na tvář a s úsměvem jsem jej nechala odejít za roh chodby, než jsem zavřela dveře.

***

Procházel jsem se bezmyšlenkovitě hradem přemýšlejíc nad novou kolegyní, když jsem uslyšel hlasy. Rozhlédl jsem se pořádně kolem a uvědomil jsem si, že jsem až nebezpečně blízko kabinetu Naomi Starrové.

Nedopatřením jsem si poslech celý rozhovor mezi ní a Fredem Weasleyem a zamračil jsem se. Měl jsem dost silný pocit, že pokaždé, když jsme se viděli, tak se mnou okatě flirtovala. Najednou jsem se cítil trochu ublíženě, asi jsem doufal, že o mě bude stát. A pak jsem si pomyslel, proč by dívka jako ona chtěla někdy něco mít s někým, jako jsem já. Potřásl jsem hlavou, a když hlasy utichli, tak jsem se vydal chodbou dál.

Spatřil jsem její rozpačitý výraz ve tváři, když stála s rukou opřenou o dveře. Měla na sobě tmavě modré šaty od pasu se rozšiřující a na nohách oblečené černé průhledné silonky s neprůhlednými černými puntíky. Vypadala roztomile, ale teď chodí s Weasleyem. Nemysli na ni!

Vyslal jsem jejím směrem úšklebek, který donutil její obočí stáhnout se v zamračený výraz. Než ale stihla jakkoliv jinak zareagovat zmizel jsem za dalším ohybem chodby a vydal jsem se z hradu pryč - pročistit si hlavu létáním.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Vixene Vixene | 9. january 2017 at 18:20 | React

Super příběh bude pokračování? :)))

2 HollyVor HollyVor | Email | 4. september 2017 at 21:06 | React

<b><a href=http://seo-swat.ru//Y17aq/>This is the 2017 bomb !!!</a></b>
Play with me my friends...

...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement