Záblesk života | 5 | Praštěná

12. april 2016 at 2:07 | Nerea |  Záblesk života
yes! konečně :D jsem ráda, že konečně přidávám novou kapitolu, ale neměla jsem nějak inspiraci a pořád se mi na kapitole něco nelíbilo. snad se bude líbit někomu tam venku ve světě internetu... :D napiště, pokud ano! pěkné čtení přeje Nerea :))


Kapitola 5 - Praštěná

"U Merlina, Jammie, dělej!" křikla Ellise na Pottera, který se nemohl rozhodnout, jakou zmrzlinu si má koupit. Jeho věrní kamarádi mu samozřejmě asistovali. Ellise si povzdechla a s několika málo slovy od nich odešla, aby si nakoupila školní potřeby do Lektvarů.

Zastavila se u obchodu, který si pamatovala ještě z minulého života a usmála se. Byl to její nejoblíbenější krámek na Příčné. Na nic nečekala a vešla dovnitř, pozdravila starého prodavače a začala si prohlížet všechny novinky, které za její studentská léta nebyly k mání. Potom si vzpomněla, proč sem vlastně přišla a tak zkontrolovala seznam potřebných přísad do nového školního roku. První položkou byly hadí kůstky. Rozhlédla se tedy po obchodě a našla je ve skleněné dóze. Bez rozmyslu k ní přišla a do připraveného plátěného váčku se pokusila nějakou vyndat kleštičkami, které byly položené přes poklop.

Jak po železném nástroji ale sáhla, tak se srazila s rukou ještě někoho jiného. Ten dotek jí projel celou od hlavy až k patě.
Sklenice byla položená na skříni, ke které byl přístup i z druhé strany, kde stál ten vetřelec.

Rychle zvedla oči od nádoby a pohledem se zaklesla do hnědých bystrých očí chlapce, respektive vzato skoro muže, který se netvářil moc příjemně. Ona sama tuto náhodu brala spíše jako situaci, které by se zasmála, ale on tak nevypadal. Podle jeho výrazu byl naprosto znechucený tím, že se jej dotkla, i když se vlastně on dotkl jí. Zákonitě by tedy měla být naštvaná ona, ale jeho vzhled jí v tom zabránil. Musela se pousmát tomu, jak roztomile vypadal. Měl delší černé vlasy, dost podobné těm Siriusovým, až na to, že se o trochu více leskly a byly úplně rovné. Rámovaly mu obličej, kterému zcela jistě vévodil o něco větší nos, husté obočí a oči tmavé, skoro černé. Takto zblízka ale viděla jejich pravou barvu. Rty měl skrčené do úšklebku, který zcela jistě patřil jí. Ne že by si z něj dělala hlavu.

Usmála se na něj. "Promiň." Chlapec jen pozvedl obočí a věnoval jí dost nenávistný pohled. Ellise mu ho ale dost pevně oplácela. "Prosím," řekla, o krok ustoupila a pokynula mu rukou, aby si posloužil první. Chlapec neochotně začal nabírat kůstky a vkládat je do svého váčku. Ellise mezitím obešla skříň, a tak měla výhled na celou jeho zajímavou postavu.

Měl černé kožené boty, na kterých bylo poznat, že zažily už i lepší časy. Černé rovné kalhoty nasvědčovaly tomu, že má velmi štíhlé nohy. U krku mu šel vidět límec bílé košile, která byla schovaná pod tmavě hnědým svetrem, který ladil k jeho očím, v čemž ovšem Ellise neviděla záměr. Přes rameno měl přehozenou koženou aktovku, která se zdála dost těžká. Když natáhl ruku ke sklenici, zvednul se mu svetr a odhalil spodní kraj košile, který byl zastrčený do kalhot s páskem. U Merlina, jak má ten pas úzký, pomyslela si Ellise. Oproti jeho poněkud rozložitějším ramenům to byl dost velký rozdíl. Blondýnka ještě chvíli obdivovala jeho postavu, jeho velké ruce a malý zadek, bohužel si nevšimla, že mladík už měl dost kostí a rozhlédl se kolem sebe.

"Ehm, ehm," odkašlal si. Ellise se v mžiku odtrhla od dokonale padnoucí zadní části jeho kalhot a bleskla k jeho očím. Rozkošně se usmála.

"Co to děláš?" zeptal se nepříjemně mladík.

"Kochám se," řekla bez rozmyslu a kousla se do tváře. Mladík zčervenal, potom zatřepal hlavou a poodešel k další sklenici, tentokrát se švábími očky. Ellise ho následovala.

"Mimochodem, jsem Ellise," nevěnoval jí ani pohled. Zhluboka se nadechla. "Chodíš do Bradavic, že?" zeptala se a postavila se mu do zorného pole tak, aby ji nemohl ignorovat, ale mohl sbírat přísady. Když jí neodpověděl, domyslela si, že nejspíše ano. Pokud byl mladým kouzelníkem z Anglie, pak neměl jinou možnost. "Předpokládám, že jdeš také do šestého ročníku?" Mrskl po ní nic neříkajícím pohledem. Přestala na něj mluvit, ale nevzdala to. Místo toho šla pro další přísadu na seznamu a donutila ho, aby si jí všiml. Jen nad jejím chováním zatřepal hlavou a šel k další položce, nechávajíce si tu, u které stála na později. Ve stejném čase měli oba dva vše, co potřebovali. V cestě k prodavači jej ale předběhla.

"Tak, to by bylo všechno, pane Freeyi," oznámila s úsměvem. Stařec s bílými vlasy si ji prohlédl od hlavy až k patě a potom se jí zeptal.

"Kdopak jste, slečno, že znáte jméno starého chlapíka?" zeptal se, protože obchod nenesl jeho jméno, ale jméno jeho dlouholeté partnerky, která již bohužel zemřela.

"Jsem Ellise Whiteová," usmála se na něj blondýnka a dál vytahovala z proutěné ošatky přísady na pult, aby je čaroděj mohl namarkovat.

"Jistě, to jsem mohl předpokládat," zamrmlal si pro sebe. "Znal jsem jednu Whiteovou a podle vašich očí mi to mělo dojít, slečno," usmál se na ni. "Jistě, taková barva, to je rarita, která skrývá mnohá," mrkl na ni a dokončil markování. Následně vše sklidil do papírového sáčku, který jí předal.

"Dělá to 2 galeony a 7 svrčků," řekl a Ellise mu podala požadovanou částku plus ještě několik svrčků navíc. Jako další na řadu přišel mladík, který celou dobu stál za ní.

"Děkuji," řekla starci. "Uvidíme se ve škole, příteli" mrkla pro změnu na mladíka a vylétla z obchodu. Neohlédla se už zpátky a tak nemohla vidět dost překvapený pohled, který jí věnovaly hnědé oči, ve kterých byla stopa po zvědavosti, kterou rozproudil rozhovor Ellise Whiteové a majitele obchodu.

***

"Remusi," zastavila Ellise světlovlasého mladíka. Právě šli všichni lesem k útočišti, kde pravidelně trávili čas. Malá chaloupka v lese byla jejich nejoblíbenějším místem k trávení nudných odpolední, která se v průběhu prázdnin objevovala vcelku pravidelně.

"Ano?" zeptal se, otočil se na ni a nechal kluky jít napřed. Světle hnědé vlasy mu poskočily na čele. Byl vcelku vážný, ale takový on už byl vždycky, až na speciální výjimky.

"Víš, na Příčné jsem narazila na jednoho kluka…" začala," prostě… Chtěla jsem se zeptat, jestli náhodou nevíš, kdo to je." Snažila se znít uvolněně, ale moc jí to nešlo. Celkem se bála jeho názoru na mladíka, který se jí zdál sympatický a velmi velmi zvláštní. Sama sobě si nenalhávala nic o tom, že by v průběhu tohoto školního roku zvládla nějaký plnohodnotný vztah. Ale přátelství se nebránila, jenomže nevěděla, čemu čelí. Chlapec se jí zdál uzavřený a nenávistný, odměřený a stydlivý, což byl naprostý opak jejího předchozího přítele.

"Tak mi ho trochu popiš," řekl s potutelným úsměvem Remus. Byl velmi zvědavý na vkus své nejnovější kamarádky.

"Byl vysoký, hubený, jeho oblečení bylo tmavé a obyčejné, měl černé vlasy a poněkud výraznější nos…"

"Nee," zasténal Remus.

"Co je?" zeptala se rychle. "Ty ho znáš?" Vlastně doufala, že ho zná.

"Bohužel," řekl Remus a prohrábl si vlasy. "Jmenuje se Severus, Severus Snape. Sirius a James ho nesnášejí," podíval se na ni výmluvně. Nechtěl jí kazit naděje, to na něm viděla. Snažil se být vstřícný, ale Ellise poznala, že s ohledem na Jamese a Siriuse se mu to nelíbí. Věřila, že jen nechtěl, aby vznikaly zbytečné potíže.

"Aha, to jsem nevěděla," zatvářila se zklamaně. Neměla ale v plánu od Severuse odpustit. Rozhodla se. Nebude se s ním přátelit až tak okatě, ale nenechá si namlouvat, s kým se má přátelit a s kým ne.

"Tos ani nemohla vědět, jen ho prosím tě, nezmiňuj před těma dvěma. Naštvali by se a byli by podráždění a celej den by byl v háji," vysvětlil a varoval svoji blonďatou kamarádku.

"Dobře," souhlasila s ním, ale když se už Remus chtěl otočit a vrátit se ke kamarádům, tak jej ještě zastavila.

"A proč se nemají rádi, mi neřekneš?" zadívala se na něj.

"Nemají rádi, to je slabé slovo. Nesnášejí se už od prvního ročníku. Úplně přesně nevím proč, ale myslím, že to má dost, co dělat s tím, že se Snape kamarádí s Lily a James je do ní už od prvního ročníku zamilovanej, jenomže ona na něho kašle. Zatímco se Snapem se kamarádí, podle Jamesova tvrzení, až moc," vysvětloval dál a Ellise jen přikyvovala. Tohle bude ještě problém. Sakra, a to se jí celkem líbil.

"Okej, už chápu, raději ho nebudu zmiňovat, ale případné přátelství kvůli Jamesově nenávisti nezničím, nevadí?" zeptala se s nadějí.

"Dělej, jak myslíš, ale Snape je ze Zmijozelu, je kluzkej jak had," varoval ji ještě Remus.

"Dám si pozor," usmála se na něj, vzala ho kolem ramen a začala mu vyprávět starý vtip, který se vykládal mezi Zmijozely, když ještě chodila na školu.

***

Bylo prvního září, když se Ellise přemístila pomocí letaxu na nádraží King's Cross spolu se zbytkem Pobertů v patách a samozřejmě s paní a panem Potterovými, kteří se přišli rozloučit s jejich jediným synem a jeho kamarády. Sirius celé léto bydlel u nich, protože ho jeho matka vydědila. Naštěstí měl hodného strýčka, který mu přislíbil, že mu odkáže svůj majetek, což se nelíbilo jeho matce a tak vydědila i strýce, díky kterému měl Sirius dost peněz na to, aby si nakoupil všechno potřebné do Bradavic. Úžasné bylo, že kdyby mu nepomohl strýc, tak by mu zcela nabídli pomoc Potterovi, kteří ho živili a nedělali z toho nikdy povinnost, ale spíš privilegium. Byli na něj pyšní a chovali se k němu stejně jako k Jamesovi.

Ellise něco takového nedokázala pochopit, protože její rodiče byli sice vždycky s ní, ale jenom proto, aby z ní vytřískali peníze, vyšší postavení, prostě cokoli. Byla druhorozenou dcerou, která nikdy nebude nic dědit, a tak to pro ni vlastně bylo přínosné, ale duševně ji to zasáhlo. Když byla ještě dítě její setra měla všechno lusknutím prstu a bez námahy, zato Ellise nedostala ani to, co si zasloužila. Nenáviděla je za to. Na druhou stranu ji to ale udělalo silnější, když si po čase na jejich přístup zvykla a neočekávala od nich nic dobrého.

Vždy dostala pěkné šaty, ale ne proto, aby jí udělali radost, ale aby byla dostatečně reprezentativní. Ze stejného hlediska se jí dostalo i uvedení do společnosti aristokratů, ke kterým její rod patřil. Mohla by si stěžovat na to, jak se k ní chovali, ale nedělala to, protože věděla, že existují lidé, kteří nejenže nemají lásku druhých, ale nemají ani pěkné oblečení nebo perfektní vzdělání.

Naštěstí měla prastrýce, který byl dost uvědomělý, aby se v životě neženil. Vlastně jej celá její rodina považovala za blázna, který se honil za legendami o Merlinovi, ale Ellise si ho vždy vážila. Nakonec se ukázalo, že za Jezerní vilu vděčí jemu, stejně jako za nemalé mění, ke kterému v minulém životě připojila dost dalších peněz.

Když nad tím teď přemýšlela, vlastně toho měli se Siriusem dost společného, což si ale on sám nedovedl představit. Jenomže o ní ještě nevěděl všechno a Ellise doufala, že se to ani nedoví. Nechtěla ho zatahovat do svého plánu.

Mlčky následovala své přátele a sledovala, jak se Potterovi se všemi loučí.

Na nádraží přijel Remus se svou matkou, která vypadala velmi zbědovaně, když ale potkala Potterovi, hned se jí na obličeji rozlil blažený úsměv. Vypadalo to, že je ráda vidí, a že jsou přátelé.

Na druhou stranu Peter přijel s babičkou, která se držela raději stranou a přítomnou skupinu dospělých stěží pozdravila.
"Ellise," oslovila ji Jamesova máma. "Tvoji rodiče nepřijdou?" zeptala se vlídně a pousmála se. Její zuby byly bílé perličky schované za tenkými meruňkovými rty. Paní Potterová vypadala velmi mladě, nehledě na to, jak pozdě Jamese měli. Ellise nevěděla, kvůli čemu tak dlouho čekali a bylo jí to v celku jedno. Každopádně James zdědil více ze svého otce, než z matky, která měla velmi tmavě hnědé vlasy, modré oči a světlou pleť, která v létě chytala spíš červeň než bronz. Nicméně byla štíhlá a velmi energická a to se Ellise moc líbilo. Hlavně se díky tomu s panem Potterem dokázala držet krok.

"Ne, paní Potterová, mají oba dva moc práce, bohužel to nestihnou," usmála se. Lhala. Paní Potterová ji vzala kolem ramen.

"Nemusíš z toho být smutná," řekla jí potichu, snažila se ji povzbudit. Kdyby jen věděla.

"Ale já opravdu nejsem. Jsem zvyklá, nebojte se o mě," mrkla na ni blondýnka. "Raději půjdu uložit kufr a Divocha do zavazadlových prostorů," řekla a odjela s vozíkem z dohledu starostlivé ženy. Celkem si oddechla, neměla ráda, když se jí někdo takto snažil vnutit svůj názor. Přinášelo to s sebou vzpomínky. Neměla ráda, když musela lhát dobrým lidem, ale jinak to nešlo.

Potom, co se postarala o to, aby byl Divoch - její sova a kufr v dobrých rukách, si posunula tašku na rameni a šla se rozloučit s Potterovými. Oba dva ji objali, stejně jako všechny přítomné adolescenty. A ti se všichni spolu nahrnuli do vlaku, aby pro sebe zabrali kupé, což se jim za chvíli povedlo. Ještě navíc bylo z okna vidět jejich rodiče, takže jim při odjezdu vlaku mohli všichni zamávat.

Kupé vypadalo tak, jak si pamatovala, vlastně celý vlak. Jen sedačky byly nově potáhnuté. Jen pokrčila rameny a sedla si vedle Jamese a Siriuse, nechávajíc zbylé dva kluky naproti. Vedle obtloustlého Petera by se nevešla a navíc jí byl dost nepříjemný. Nicméně Sirius se netvářil moc nadšeně, když zjistil, že si sedla vedle něho. Svůj úšklebek zamaskoval tím, že si schoval hlavu za časopis. Ellise se rozhodla udělat pro jejich přátelství něco užitečného a potichu se vytratila z kupé, aby našla pojízdný vozík s cukrovinkami a všelijakými dalšími srandami.

Zanedlouho odcházela od postarší ženy s papírovým pytlem v ruce. Ellise koupila od všeho pět kousků, aby se kluci nehádali. Prodavačka se na ni vděčně usmívala, a pokud by bylo na ní, tak by pro dnešek v práci skončila, protože dívka právě zaplatila částku úměrnou jejímu dennímu výdělku.

Ellise procházela okolo kupé, skoro všechna měla zatažené závěsy. Už je ani nevnímala, když se jedny dveře z ničeho nic otevřely. Dostala dřevem dost silnou ránu do čela, udělaly se jí mžitky před očima a tak se prostě skácela k zemi.
Po chvíli, kdy bolest odezněla, otevřela oči, držíc si ruku na čele. Snažila se zatlačit bouli. A kolik času věnovala zranění, tak málo ji zajímal původce.

"Promiň mi to," uslyšela mužský hlas. Rychle se podívala na toho zabijáka a už už mu to chtěla vytmavit, když v něm poznala Severuse.

"To teda nevím," sykla, když jí sáhl na čelo, aby zjistil míru zranění. Bolelo to jako čert a zcela jistě tam bude mít bouli, ale v tom okamžiku ji zajímalo jenom teplo, které cítila z jeho kůže a smrková vůně, která se k ní přivanula, když zvedl ruku. Měl zase ten hnědý svetr. Byl vlněný a Ellise dokázala přemýšlet jen nad tím, jak ho musel škrábat. Košile byla u krku nutná. Kdyby bylo na ní, rozhodně by byl Severus oblečen v kašmíru.

"Bude to v pohodě," pokusil se o přívětivý výraz a postavil se. Natáhl k ní ruku. S vděkem přijala, vyhoupla se na nohy, ale když už stála, tak se jí zamotala hlava. Nejbližším opěrným bodem byl Severus.

S nově nalezenou rovnováhou postřehla, že ji mladík drží v teploučkém náručí. Ellise se mu dívala sotva límec košile. Bílé, zase. Pootočila hlavou, aby mu viděla do obličeje a opatrně se trochu odtáhla. Severus se pěkně červenal, což na jeho bledé pokožce bylo zřetelné.

"Nemusíš se stydět za to, že držíš dívku v náručí, Severusi," řekla mnohem víc potichu, než zamýšlela. Usmála se. Severus zčervenal ještě víc, uhnul pohledem a o krok ustoupil.

"Promiň," řekl rychle a snažil se zmizet. Byl k ní zády, ale ona neskončila.

"V pohodě," zasmála se a tlačila si na bouli. Popadla papírový pytel ze země a šla dál do svého kupé. Celou cestu se culila a se vstupem do kupé se její nálada ještě zlepšila. Zaslechla jméno Lily Evansová, které bylo s pohledem na sladkosti zapomenuto. Všichni se na ně vrhli, jenom Sirius protočil oči. Nakonec si ale taky nabídl.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Charlescruix Charlescruix | Email | Web | 24. may 2017 at 14:54 | React

u <a href= http://femaleviagrargb.com >female viagra review</a> tried <a href=http://femaleviagrargb.com>female pink viagra</a>

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement