Záblesk života | Kapitola 4 | Merlin?

8. february 2016 at 19:35 | Nerea |  Záblesk života
Takže, po sakra dlouhé době tu máme další kapitolu. Je poněkud kratší, ale psala jsem ji už předtím a chtěla jsem ji nějak dorazit a co nejrychleji se toho seknutí zbavit a tak jsem z ní stvořila jenom takovou easy epizodku. Slibuju, že příště se už bude něco pořádného dít. :D Přeji pěkné čtení, vaše Nerea :))

Kapitola 4 - Merlin?

Asi o týden později seděla Ellise v jídelně a spokojeně jedla snídani. Otevřenými vysokými okny s rámy lakovanými bíle foukal příjemný chladivý vánek, který z blondýnky sedící za dlouhým starožitným stolem, vyháněl poslední zbytky ospalosti. Dívka spokojeně namazala toust tenkou vrstvou másla a marmelády a s chutí se do něj zakousla.

Ve chvíli, kdy měla už půlku opečeného toustového chlebu za sebou, oknem vlétla dovnitř sova. Elegantně slétla a přistála na stole, jak nejblíže Ellise to šlo.

Dívka v tu ránu zamrzla na svém místě a její oči nápadně připomínaly oči sovy před ní. Opeřený pták s cihlově hnědým nádechem a vějířem v obličeji typickým pro sovy pálené v zobáku svíral obálku nadepsanou smaragdovým inkoustem. Dívka se, při pohledu na dopis, začala znovu hýbat a jako první krok si vybrala převzetí dopisu. Sovička se nijak nevzpouzela jejímu přání a ihned po předání a sezobnutí pár oříšků zmizela z okna ven.

Ellise se jenom pousmála, věděla, že jí dopis z Bradavic dojde. Otevřela jej a jediným pohledem přejela seznam knih. Za posledních šedesát let se změnilo asi pět knih, které si musela dokoupit. Jinak vše potřebné k lektvarům, které si Ellise vybrala, měla doma.

Ona sama to brala celkem v klidu, ale byla strašně zvědavá na reakci kluků, a proto hned jak dosnídala, tak napsala lístek a s trochou letaxu jej vhodila do krbu v hale.

"Potterovi, Ottery St. Catchpole," řekla velmi zřetelně a potom se už s úsměvem posadila do křesla v obývacím pokoji. Pozvala své nové přátele poprvé k sobě domů a byla ráda, protože chviličku po odeslání vzkazu se venku rozpršelo až hrůza.
A zatímco skřítci uklízeli po její snídani, tak ona utíkala zavřít vysoké okno v jídelně. Nechtěla, aby se jí zničila krásná dřevěná podlaha.

Zanedlouho se ozval zvonek hlavních dveří. Jedna ze skřítek utíkala otevřít a Ellise nemohla jinak, než jí být hned v patách. Kirby prudce zabrzdila před dveřmi a podívala se na kliku nad sebou. Vyskočila a na tu mosaznou nádheru se zavěsila, dokud zámek necvakl a dveře se neotevřely. Teprve potom se pustila a ustoupila rychle na stranu, protože chlapci neotáleli. Chtěli dovnitř, hlavně pryč od deště.

Jak vrazili dovnitř, tak se jim naskytl výhled do elegantní chodby, která plynule přecházela v uvítací salonek.

"Ahoj," usmála se Ellise a zamávala na kluky, kteří koukali všude jinde, než na ni, a to ještě s vykulenými bulvami. Ani se jim nedivila. Zvenku totiž dům nebyl ještě dost zrekonstruován, protože se na to muselo jít po mudlovsku. Ale vevnitř byl dům luxusně zařízen. Chlapci se po chvíli vzpamatovali a to hlavně díky Kirby, která je tahala za kabáty, aby je mohla uložit do šatníku. Ještě na ně seslala pár vysoušecích a bláto odstraňujících kouzel, aby jí nezničili včerejší celodenní práci - umývání podlah v celém domě.

"Ahoj, Ellise," první se ze šatny vymotal Remus. Jako vždy nezklamal a jako pravý gentleman myslel i na skřítku, které vděčně poděkoval. Pousmál se na ni, když mu věšela jeho kabát ze stoličky na ramínko a teprve potom na tyč.
Sirius se naopak nejspíše nechtěl nechat obskakovat skřítkem a tak popadl svůj kabát a s omluvným pohledem na toho kostnatého tvorečka vešel do šatny, aby si našel vlastní ramínko a vlastní místo v šatníku.

"Tak asi vítejte," posmála se trochu nervózně Ellise. Ne, že by byla nějak stydlivá, ale bála se, jaký na to, jak žije, budou mít názor obyčejní kluci, ze kterých doufala, že se stali její přátelé.

"Uáu," nechal se slyšet James, jakmile vešel do uvítacího salonku, který byl zařízen do modrostříbrna. Netrvalo dlouho a už si hověl na sedačce, zatímco Remus přešel k menší knihovně. Ellise se ale dívala na Siriuse, kterého až moc zaujal jeden z obrazů. Byl na něm zvěčněn největší čaroděj všech dob, Kouzelník, tak kontroverzní, že neušel ani zakalenému zraku mudly. V jednoduchém šedém rouše se zamyšleně do nikam díval Merlin.

A Siriusovi došlo, co přesně za obraz tohle je. Hleděl na něj a přemýšlel, jak se k němu dostala dívka, jako je právě Ellise.
Ta se musela jeho zamračenému obočí jen pousmát. Neměla pochyb, že Sirius přesně ví, na kolik je tento obraz ceněný - všichni v aristokratické společnosti to věděli. Ministerstvo se tento obraz už několik let pokouší najít, marně. Ellise může prokázat svůj dědický nárok na tuto malbu a tak by těm úřednickým krysám nezbývalo nic jiného, než se jej pokusit koupit. Na takový obchod by ale nikdy nepřistoupila, nehledě na to, kolik by nabídli.

Remus stočil pohled od knih. Začal se zajímat, co Siriuse upoutalo natolik, aby neskotačil s Jamesem, který se právě cpal sušenkami. Přešel k němu blíž.

"To je…? To je…,"zněl Remus strašně zaskočeně. Ani to nedokázal vyslovit. Ellise se zasmála a posadila se vedle Jamese na pohovku.

"Ale jistě," řekla Ellise a nevěnovala mu ani jeden pohled. Hrála na ně menší divadlo. Po vzoru Jamese si strčila do pusy čokoládovou sušenku.

"To si ze mě děláš srandu," konstatoval nevěřícně Remus a sledoval malbu co nejvíce z blízka. Sirius vedle něj si staříka, který měl být Merlinem, dobře prohlížel. Zatím se mu zdálo, že obraz je jen velmi drahá kopie. Ani na moment si nemyslel, že by to byl originál, protože obraz se ani jednou nepohnul.

"Chcete říct, mladý pane, že tato dáma lže?" postavil se najednou z ničeho nic stařík s dlouhými stříbrnými vousy a modrýma očima. Vlastně jim všem připomínal Brumbála. Merlin udělal několik kroků k rámu obrazu, takže teď se Remus díval na jeho nášivku na hrudi. Hnědovlasý mladík leknutím uskočil metr dozadu a žduchnul přitom do Siriuse, který měl ohromeně otevřenou pusu.

"Cože?" vydal ze sebe Remus.

"Co?" zeptal se Jamese od stolu. Ellise se musela smát jeho vykolejenému výrazu a špinavé puse.

"Myslím, že jste mě slyšel více, než dobře, pane Lupine," usmál se sebevědomě ale dobrácky Merlin z obrazu a v tu ránu bylo jasné, odkud má Albus Brumbál svůj charakteristický výraz odkoukaný.

"Ellise?" otočil se jenom Remus. Nedokázal tak rychle vstřebat nové skutečnosti, ale oproti Siriusovi, který jen nemně stál, si vedl celkem slušně.

"Děláš, jako kdybys nikdy neviděl starší mluvící obraz," zahuhlala Ellise se sušenkou v puse. Schválně se snažila volit mírnější slova, aby si to kouzelník nevzal osobně. Naštěstí ho mohla urážet, jak chtěla, stejně by jí nemohl už nic udělat. Leda tak se na ni naštvat.

"No, slečno, dovolte," zazněl Merlin. Ellise jen protočila oči. Čím je starší, tím je vztahovačnější.

"Omlouvám se," otočila se na něj s úsměvem a on jen pokynul hlavou, aby vyjádřil, že omluvu přijímá.

"Máš vůbec tušení, kolik tenhle obraz stojí?" zeptal se jediné dívky v místnosti Remus. A ona se na něj podívala jako na psychicky postiženého.

"Jistěže mám, Remusi, je to totiž můj obraz," řekla mu výmluvně.

"Víš, co by s ním dělalo třeba Ministerstvo anebo Bradavice?" zeptal se najednou ostře Sirius, který stočil pohled na Ellise a celkem škaredě si ji měřil.

"Ano, mám, ale upřímně? Moc mě to ani nezajímá," rozzlobila se trošku a v jejích fialových očích se trošku zablesklo a jejich barva potemněla. "Jenomže je to moje dědictví a já v žádném případě obraz nikomu nedaruji. A na koupi ani jedna z těchto institucí nemá dostatek peněz," dořekla a trošku se uklidnila. Obraz už jednou do Bradavic propůjčila a její jméno s ním bylo velmi blízce spojené. Nechtěla tyto staré vazby vytahovat zpět na světlo.

"Ale vždyť jej roky hledají," namítl Remus.

"To jistě. A až ho najdou, tak bude patřit nálezci, nehledě na to, že by byl nalezen ku příkladu v mém domě, že ano?" řekla sarkasticky a výmluvně se na něj podívala. V Remusových očích náhle blesklo pochopení. Něco takového ho nenapadlo, ale jakmile se to dostalo do rovnice, tak pochopil, že Ellise je plně v právu a nezdráhal se to přiznat a omluvit se jí. Sirius měl ještě trochu nos nahoru, ale nakonec to raději přestal řešit. Nechtěl moc vyvolávat problémy. Zato Jamesovi bylo jedno, o čem ti tři mluví, dokud má co hltat.

Celý zbytek dne ti čtyři strávili u Ellise v pokoji, taky v knihovně a vlastně prošmejdili celý dům. Další den ráno se ale stalo něco, na co všichni čekali. Přišel dopis z Bradavic a tak se konečně mohli vydat do Londýna na Příčnou ulici.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement