Point of View | Kapitola 1 | The First Warning

4. october 2015 at 15:51 | Nerea |  Point of View
Ahojte, tak jsem tady s tím, co jsem slíbila. :D Doufám, že si ji přečte hodně lidí a řeknete mi svůj názor.

Kapitola 1 - The First Warning

Varovala jsem ho, a co on s tím udělal? Nic! Neposlechl mě a přitom si mohl všechno tohle ušetřit! Byla jsem vážně naštvaná, když jsem slétala z oblasti mezosféry střemhlav dolů. Rychlostí jsem nic neslyšela a v uších mi hučelo. Furiad právě napadl Michaela nehledě na Gabrielovy rozkazy. Proudy větru mě šlehly do tváří. Těsně nad zemí jsem rozložila svá křídla a za menší tlakové vlnky jsem se snesla na zem.
Stála jsem vzpřímeně s roztaženými černými křídly a upřeně jsem sledovala Alexe Lannona, jak malinko panikaří při pohledu na Furiadovo ostří v Archandělově břiše. Můj příchod byl natolik majestátní, že nemohl být opomenut a tak jsem se dočkala příjemného přivítání.
Seržant Lannon na mě mířil zbraní. Nějak jsem mu to nemohla věřit, když jsem viděla, jak se jeho ruka klepe.
"Kdo, sakra, jsi?!" rozkřikl se po mně.
"Jsem přítel," řekla jsem klidně a vytáhla jsem svoje meče z pouzder na stehnech. Odhodila jsem je kus od sebe, aby se mě nebál. Na to jsem udělala několik kroků k němu a tělu před ním.
"Chci mu jen pomoc, přísahám," sklopila jsem pohled a prohlížela si Michaelovo tělo na zemi. Byl mimo a nehýbal se. Krev z něj přímo netryskala, ale že by to bylo jen povrchové zranění se také říct nedalo. Vzhledem k tomu, že z něj trčelo asi patnáct centimetrů empyrianské oceli, tak jsem se to ani neodvažovala tvrdit.
"Nevěřím ti," ohradil se a pohybem ruky zdůraznil přítomnost své zbraně. Neměla jsem stoprocentní jistotu, ale myslela jsem si, že všechny náboje vystřílel. Nechala jsem ho věřit, že jsem bezmocná. Jeho chování mi někoho připomnělo. Ušklíbla jsem se.
"Stejně tvrdohlavý jako Charlie," usmála jsem se nad vzpomínkou na ženu, která porodila blonďatého mladého muže přede mnou. "A stejně ochranářský jako Jeep," řekla jsem stojíc přímo před ním. Vykulil na mě trošku svoje modré oči, ale potom sklonil zbraň. Neměla jsem ani sebemenší pochybnosti, že byl připravený mě zastřelit, kdybych prokázala známky agrese.
"Dělej, co umíš. Ale opovaž se mu ublížit!" vyhrožoval. Ne, že by mě to vyděsilo. Místo toho jsem se sklonila k Michaelovi. Potom jsem přenesla svůj klidný pohled na seržanta Lannona.
"Musíme ho dostat dovnitř. Je tu moc špíny, rána by se mu mohla zanést," konstatovala jsem s rukama založenýma na prsou. Lannon na nic nečekal a přikývl. Sklonil se a nabral Archanděla rukama pod rameny. Já jsem přidala svojí troškou do mlýna, když jsem ho popadla za nohy. Šla jsem první a mířila jsem do domu Lannonových rodičů. Věděla jsem přesně, kudy mám jít, abych se dostala do jejich ložnice. Položili jsme ho na okraj postele a odstranili svrchní přikrývku, která byla celá od prachu. Michael teď ležel uprostřed a pořád se nehýbal. Díky svým andělským uším jsem mohla slyšet jeho pomalý tlukot srdce.
"Budu potřebovat čistou látku, vodu a něco jako desinfekci," podívala jsem se na Alexe a ten bez přemýšlení přikývl a odešel. Já jsem si sedla vedle Archanděla a vytáhla jsem ze zadního pouzdra dýku, kterou jsem přeřízla jeho tričko, aby nezavazelo ráně ani jemu v dýchání. Potom jsem rozevřela svoje křídla v pokoji a konec pravého jsem stáhla blíže, abych z něj byla schopná vytrhnout tu nejdelší letku. Její absence mě donutí dávat si další týden pozor na koordinaci svých pohybů. Nic, za co by Michael nestál. Sykla jsem vytrhávajíc ji. Položila jsem si ji na stehno, leskla se zlatě v proužku světla prostupujícího skrz latě na oknech.
Alex byl hned zpět s lahví s čistou vodou, trikem a další lahví alkoholu. Vzala jsem si věci od něj a začala jsem Archandělovy umívat okolí rány.
"Posaď se, budu tě potřebovat," usmála jsem se na něj klidně, než jsem dokončila čištění okolo. Alex si klekl na postel z druhé strany naší polo mrtvolky.
"Vyndám to ostří a ty tam naliješ hodně alkoholu, cos donesl. Potom ho utřeš tím tričkem, aby všude nebyla spousta krve. A potom mě necháš dělat to, co umím nejlépe. Protože pokud mě to nenecháš udělat a vytáhneme to ostří, tak vykrvácí, jasné?" řekla jsem vážně a podala jsem mu věci, které potřeboval.
"Připrav se," řekla jsem a natáhla jsem ruce nad Michaelovo břicho. Alex polil alkoholem tričko, pravděpodobně připraven na všechno.
"Tři, dva, jedna, teď!" řekla jsem, chytila jsem do prstů červenou čepel. Michael se pode mnou prohnul. Vytrhla jsem ostří z hloubky jeho těla a odhodila jsem ho stranou. A Alex udělal přesně, co jsem mu řekla. Vzala jsem do ruky letku ze stehna a ohřála jsem plamenem ze zapalovače špičku, která předtím vězela v mé kůži.
Alex dokončil čištění ve chvíli, kdy ze špičky peří začala stékat první kapka čiré léčivé tekutiny, která by se dala považovat za životadárnou. Po pádu první spadly ještě dvě další a spolu s nimi se začala rána uzavírat přímo neuvěřitelně před našima očima.
Archandělovy víčka se v ten moment zachvěly.
"Alexi, nesmíš mu o mě říct, jasné?" podívala jsem se na vojáka přede mnou. Patřil do Archandělských Jednotek.
"Cože?! A jak mu to mám jako vysvětlit?" zíral na mě celkem v šoku. Jako by to nebylo jednoduché.
"Řekni mu, že Furiad minul, ale že mu dal pořádnou ránu do hlavy. Než se probudí, tak nebude mít v místě zranění ani jizvu a nebude si nic pamatovat," řekla jsem klidně. Slezla jsem z postele pozorujíc, jak se jizva na Michaelově břiše zatahuje.
Zvedla jsem z postele červené ostří a řekla jsem: "Tohle si radši vezmu. Kdyby to u tebe našel, pak by věděl, že jsi mu lhal a nakonec by z tebe vytáhl, jak to bylo. A to nesmím dovolit." Stejně tak jsem sebrala svoji letku.
"Možná bychom měli uklidit tu krev okolo…," přemýšlela jsem nahlas, ale nechtěla jsem zde zůstávat déle, než bylo potřeba. Michael se mohl vzbudit každou vteřinou.
"Odneseme ho ven. Tak nebudeme muset nic extra čistit. Za chvíli se probudí a ty ho lehce přesvědčíš, že byl mimo jen několik chvil," usmála jsem se na seržanta, který celkem bez řečí poslouchal to, co jsem mu říkala. Čekala jsem, že se bude teda více vzpouzet.
"Proč nemůže vědět, kdo jsi?" zeptal se, zatímco sbíral z postele Archandělovo tělo. Zpod rukávu mu vykouklo Znamení. Ihned ho schoval a potom se mi zadíval upřeně do očí. Nic jsem na to neřekla. Věděla jsem, že je Vyvoleným - Spasitelem lidí i andělů. Mlčela jsem, dokud jsme nevynesli Michaelovo tělo ven.
"Zajímalo by ho to více, než skutečně důležité věci. Ale neboj, nehodlám se skrývat věčně," zasmála jsem se. Vážně jsem se těšila na naše první setkání tváří v tvář. Ne, že by se mi nelíbilo, když mi leží u nohou.
Položili jsme Archandělovo tělo tam, kde se složil na zem a mě při pohledu na jeho rozříznuté tričko napadla o dost lepší výmluva, která zahrnovala i to triko, což se zdálo jako značný nedostatek té předchozí.
Vzala jsem ze země dýku, nejspíše Alexovu, a jedním rychlým pohybem jsem jí přejela po hojící se ráně.
"Co?!" odstrčil mě rychle Alex.
"Řekneš mu, že ho jeden z vyšších zasáhl tvojí dýkou, kterou ti sebral. Furiad ho ale pořád uhodil," vysvětlila jsem svoje chování.
"Fajn," založil si ruce na hrudi,"ale aspoň jsi mě mohla předem varovat."
"To jsem mohla," sklopila jsem oči s úšklebkem na rtech a přiklekla jsem si k tělu. Pohladila jsem Michaela po černých ulepených vlasech a povzdechla jsem si. S lehkostí jsem vstala a s posledním pohledem věnovaným těm dvou ubožákům jsem se zvedla do vzduchu.
Shlížeje dolů na jeho tělo jsem si vzpomněla na varování, které ten dětinský archanděl ode mě obdržel. Nevím, jestli si ho nestihl přečíst, nebo si jen nedával dost pozor. Ale bylo mi to jedno, byla jsem naštvaná.

----------------------------------------------------------------------

Archanděl Michael stál na okraji balkónu v apartmánu budovy zvané Stratosféra. Nejvyšší budova ve Veze. Díky jednomu jedinému kroku se vrhnul po hlavě vzduchem dolů. Mnohem rychlejší způsob dopravy než výtah, který měl taky k dispozici. Těsně nad vrcholky budov rozevřel svá černá křídla, která se ve slunečním světle fialově leskla. Párkrát mávl křídly a potom přistál u fontány Vyvoleného na jednom z menších náměstí.
S prvním došlápnutím kožených bot schoval svá křídla, která ho činila snadno rozpoznatelným. Potom se rozešel pevným krokem směrem k Trhu, který byl dnes otevřený pro všechny vrstvy.
Bez zaváhání prošel podloubím a několika zákruty ne moc malebných ulic, které byli v dnešní den zalidněné. Došel až do široké ulice, po jejíchž obou stranách byli řady stánků. Prodávalo se zde všechno od ovoce a zeleniny, pečiva, po hygienické pomůcky, nářadí, lepicí pásku a knihy a hudební nástroje. Stačilo dobře hledat a našli jste všechno, na co jste pomysleli.
Rien sledovala kroky Archanděla, sledovala pohyby jeho těla. Viděla pohyb každého svalu, který se podílel na neobyčejné chůzi muže - anděla před ní, který věděl, že se mu nikdo ze zdejších lidí nemůže rovnat, ale jinak, než svým držením těla, to nedával najevo. Rien se nad svými myšlenkami pousmála, protože ona přece jen byla o něco výš.
Michael se ohlédl. Jeho bystré smysly zaregistrovaly pohyb ve stejném rytmu, jako šel on sám. Rien se ve zlomku sekundy otočila k ženě prodávající ovoce a vložila jí do ruky několik kreditů - mnohem více, než kolik požadovala za hrst jahod, které si Rien výměnou vzala. Pronásledovatelka se pro sebe usmála, nebyla spatřena ostrým zrakem Archanděla, a tak pokračovala dál v jeho stopách. Michael zašel do polootevřeného obchodu jednoho z Vyšších andělů a Rien neváhala, přesunula se do jeho zadní části, aby viděla na svůj předmět zájmu, ale i na druhého muže, za kterým Archanděl nejspíše přišel. Teprve, když si jej prohlédla z bližší vzdálenosti, tak v majiteli obchodu poznala Louise.
Michael s pohledem upřeným do jedné z polic na chlupatou slupku peckovitého ovoce přivítal Vyššího anděla: "Louisi?"
Louis se ošil nad Archandělovým tónem hlasu. "Musíš mi věřit. Neměl jsem tušení, že je Felicie stoupenkyní Gabriela. Nikdo z nás to nevěděl," dušoval se černovlasý věčně upravený muž. Vypadala jako Barbiin Ken.
Felicie byla jednou z Vyšších, která den před tím napadla Vyvoleného Alexe Lannona v Domě Riesenů. Předtím sloužila u Edwarda Riesena a Claire Riesenové od postavení zdi. Bylo to velmi děsivé, hlavně pro normální lidi, že se Anděl může takhle schovávat mezi nimi, aniž by o něm věděli. Proto byl dnes Trh otevřen pro všechny vrstvy. Aby se lidé uklidnili.
"Neobviňuji tě," řekl Michael klidně. "Potřebuji tvoji pomoc dávat pozor na vetřelce," vyslovil mírně, ale byl to spíše příkaz, než -li prosba.
"Nepoznám už Anděla od člověka, stejně jako ty,"povzdechl si Louis a upravil si svoji tmavě modrou košili.
"Tak hlídej ty, které znáš," řekl Archanděl tvrdě a zahleděl se někam do dálky.
"Rozumím tomu tak, že nechceš jít proti Andělům ve městě," zamračil se přemýšlivě Louis.
"Jste uprchlíci války, které jste se neúčastnili," řekl klidně. "Proto respektuji vaši neutralitu. Nechávám si vás pro sebe," řekl už trochu naštvaně. Rada jej začínala zpochybňovat a to mu přinášelo komplikace. "Ale doba se změnila. Buď budete se mnou anebo opustíte Vegu," řekl Michael tvrdě a bez jediného pohledu věnovanému Louisovy udělal několik kroků dopředu, kde mu ovšem zastoupil cestu seržant Archandělských Jednotek.
RIen periferním viděním zahlédla Louisova záda, když odcházel. Víc se ale věnovala seržantovi před Michaelem, jehož nervozita jí vrazila pěst do obličeje. Musela se pousmát. Tihle lidé mají štěstí, že nikdy nemuseli promlouvat s Bohem. Jejich srdce by to nespíše neuneslo.
"Archanděli," vyhrkl seržant Mack. Měl to napsané na uniformě, ale Michael přesně věděl, kdo to byl. Nejen, že znal každého, koho přijal do Archandělských Jednotek, ale tento muž byl blízkým přítelem Alexe.
"Seržante."
"Mack," snažil se napovědět mladík. Přišlo mu, že Archanděl nebude znát jeho jméno. Měl důležitější věci.
"Vím, kdo jsi," pokývnul trpělivě hlavou Michael.
"Omlouvám se, že vás otravuji," vyhrkl. "Opravdu nevím, proč se tak potím," přemýšlel seržant nahlas a Rien se začala potichu smát. Obdivovala Michaelovu kamennou tvář. "Potíte se? Ehm… Potí se Andělé?"
Michael to přešel bez povšimnutí a dal tak seržantu Mackovi možnost se uklidnit.
"Alex je hodný kluk. Trochu horká hlava, to ano, ale jestli jste ho někam poslal…" nedořekl seržant. Michael se zamračil.
"Proč si to myslíš?" zeptal se opatrně.
"Už je pryč 12 hodin. Zmeškal střídání u Whelea, ani se nebyl podívat na Bix," vysvětlil seržant se zoufalým výrazem ve tváři. Bixby byla malá hodná holčička, která bohužel patřila do V-1 a neměla nikoho, kdo by se o ni postaral. Minule v noci ji Felicie ublížila, a tak teď ležela v nemocnici.
"Seržant Lannon opustil město?" řekl Michael tvrdě. Jeho tvář byla najednou bez jakéhokoliv výrazu, alespoň pro seržanta. Rien viděla, že je naštvaný, ale že má i strach.
"Vy jste to nevěděl?" zeptal se Ethan Mack ještě zmateněji. Rien ale překvapená nebyla. Věděla to dříve, než všichni, proto taky sledovala Archanděla.
Michael odpoutal pohled od seržanta a chystal se odejít - odletět pryč. To by mu ale do cesty nemohla přijít Rien. Udělala několik kroků ze svého bezpečného stanoviště a přemístila svoje tělo před jeho.
S rukama v úrovni svých ramen mu skončila přilepená k hrudi. Michael cítil, že její tělo chce přepadnout dozadu a tak ji pohotově chytil za lokty a přidržel si ji. Ucítil, jak mu v náručí ztuhla.
"Promiňte! Někdy zapomínám koukat na cestu," řekla Rien horlivě a dost nahlas a potom k němu zvedla oči. Michael jí ale nerozuměl ani slovo. Byl zajatcem jejích jiskřivých hnědozelených očí, ve kterých neviděl ani trochu šoku, pokory ani ničeho jiného, co by v podobné situaci od člověka očekával. Její výraz se mu zdál sebevědomý a rozhodně ji netipoval na někoho níž, než V-3.
"Promiňte, Archanděli, byla to moje chyba," řekla žena pokorně, když od něj o krok ustoupila. Michael až teprve teď zaregistroval její malý vzrůst a oblečení, které ji řadilo do V-2, V-1 a které nedávalo absolutně žádný prostor jakýmkoliv představám. Bylo spíše odpudivé.
"Ale i vy byste si měl dávat pozor na to, co vás čeká," prohloubila najednou hlas a podívala se na Archanděla před sebou zpod řas. Michael ji zkoumavě pozoroval.
"Promiňte za zdržení, pane," pokývla hlavou alespoň v náznaku respektu, pousmála se na něj a prosmýkla se velice mrštně okolo něj. Michael ji upřeně sledoval, jak mu ještě předtím přejela rukou po kabátě, jako kdyby jej chtěla očistit. Strčila mu něco do vnitřní kapsy, a než se stihl zeptat, co to je, nebo se jen otočit, tak mu zmizela v davu.
Michaelovi smysly se najednou projasnily. Uvědomil si, co mu řekl seržant Ethan Mack, a tak rychle vyšel na volnější prostranství. Tam roztáhl svá křídla a jedním prudkým mávnutím se dostal vysoko nad hlavy občanů města Vega.
Zapnul vysílačku ve svém uchu a zjistil, že auto se seržantem Lannonem vyjelo severní bránou po silnici, kterou využil jako vodítko. Byl si vědom závažnosti situace, a tak si na nějaký malý papírek ve své kapse ani nevzpomněl.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Faith Faith | Web | 4. october 2015 at 16:56 | React

Ehm, naprosto to miluju! :D ne, vážně, líbí se mi, jak to začíná ve třetím díle první série, je to zatím jeden z mých oblíbených :)
Zároveň jsem ráda, že bylo o Michaela postaráno na místě a nemusel se vracet do Vegy, aby se na něj mohla vrhnout Becca Thorn... :)

Zároveň se mi moc líbí tvůj styl psaní, krásně si popsala to napětí, nedůvěřivého Alexe, zachránu Michaela, pak i ten jeho stalking :D ta scéna, kdy Ethan přijde za Michaelem ohledně toho, že Alex zmizel a ptá se, jestli se potí, je jedna z mých nejoblíbenějších, proto jsem byla mile překvapená, že je tady hned v prvním díle :D
Těším se na další a možná konečně dokopu sama sebe k tomu, abych něco napsala :D

2 Nerea Nerea | Web | 4. october 2015 at 19:26 | React

[1]: Bože, asi tě miluju! Ne, fakt... Jsem strašně ráda, že konečně někdo reaguje a pokud začneš něco psát na tohle téma, tak tě sto pro podpořím!
Děkuju, za ty poznámky ke psaní, jsem ráda, že se ti to líbí, tak jak to je. I když si myslím, že se nemusíš bát napsat nějaké ty chybky, pokud je najdeš. ;) Ta vzpomínka měla být nejdřív z jejího pohledu a potom z Michaelova, ale nakonec jsem to tak nějak zkombinovala, a tak doufám, že to vyšlo, jak nejlépe mohlo.
Upřímně jsem si Alexem nebyla moc jistá, protože je vždycky takový tvrdohlavý a výbušný a moc jsem nevěděla, jak ho dobře vystihnout. O to více jsem ráda, že se ti líbí! ;)

3 Faith Faith | Web | 4. october 2015 at 20:46 | React

[2]: Já zbožňuju to, jak je Alex nepředvídatelný :D
Klidně bych chybičky vystihla - protože upřímně, jsem strašný perfekcionista, který když vidí chyby, tak občas povídku ani nedočte, protože se na to nemůže dívat :D - ale tady jsem snad neviděla nic, jenom jsem sama sobě říkala, že bych jinde vyměnila i/y, děj mě do sebe ale tak vtáhnul, že bylo naprosto jednoduché ignorovat i sebe menší chybičky, proto máš veliký palec nahoru!! :D

P.S. já asi miluju tebe... přesvědčovala jsem se dlouho, jestli mám napsat něco s Dominion, ale říkala jsem si, že by to stejně nikoho kolem nezajímalo, protože to nevypadá, že by se tento seriál těšil nějaké velké známosti, obzvlášť v ČR, avšak ty si mi dodala odvahy. Mám pocit, že psaní pro tento seriál by mě nemuselo hned omrzet :D

P.P.S. šup, šup, potřebuju více Michaela! :DD

4 Nerea Nerea | Web | 4. october 2015 at 23:10 | React

[3]: No, vzhledem ke vzatu Čechů k tomuhle seriálu a fanfikcím jsem se rozhodla, že se pokusím přeložit svůj příběh do angličtiny jak nejlépe umím a umístím ho na nějakých celosvětových webech a uvidíme ;)... Zatím se na tom ale jenom pracuje a moje angličtina taky není dokonalá, ale je pochopitelná.

Jdi sakra do toho! Těším se! ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement