Záblesk života | Kapitola 2 | Skřítci

5. august 2015 at 18:22 | Nerea |  Záblesk života
Tak a je tu druhá kapitola, o něco delší, než tak předešlá a proto to trochu trvalo. Navíc mám teď novou brigádu a nějaké běhání po doktorech, tak to nějak vázlo, ale jsem tu a přináším vám pohled do Příčné ulice a na Obrtlou a na jeden zajímavý rozhovor s Abraxasem Malfoyem. Doufám, že se Vám to bude líbit. Pěkné čtení, Vaše Nerea. ;)
P.S. Za komentář bych se nezlobila. :D

Kapitola 2 - Skřítci
Chtěla se vrhnout po hlavě do společnosti lidí, ale k tomu se moc sídlo v horách nehodilo. Bylo sice nejbezpečnějším jí přístupným místem, ale rozhodla se, že bude bydlet ve svém domě na okraji Ottery St. Catchpole. Přece jenom, co kdyby se v Bradavicích s někým skamarádila a chtěla by si ho na prázdniny pozvat k sobě domů?
"Trudy, myslíš… No, víš, chtěla bych tě požádat o jednu velkou záležitost," začala trošku nejistě Ellise. Ano, Trudy ji prakticky vychovala, ale nepřišlo jí správné, aby teď po své neutuchající společnici chtěla, aby se přestěhovala ze svého dlouholetého domova uprostřed krásné a rozmanité přírody do domu na louce u malé vesničky.
"Copak?" zeptala se postarší žena s dlouhými hnědými vlasy protkanými léty zkušeností, které se odrazily v stříbřitě šedých pramenech, které většinou nosila sepnuté do ledabylého drdolu. Při práci jí z něj často vylézali prameny, které potom odfukovala. Vždy přitom dělala takový roztomilý obličej. Trudy zvedla svůj bleděmodrý pohled od těsta na koláč, které právě válela na stole v kuchyni. Jistě, měli doma pár domácích skřítků, kteří se mohli přetrhnout, aby jim splnili každé přání. Nehledě na to, že Vega, nejmladší skřítka, která nosila výhradně kytičkované ubrusy, milovala pečení natolik, že si Trudy tyhle chvilky musela vydobýt. Malá skřítka se ale nedala tak snadno a tak jí Trudy musela přislíbit alespoň spolupráci. A tak znělo plácání jejích plandavých uší v kuchyni okolo nich. Trudy stála u stolu uprostřed kuchyně a Ellise seděla na židli hned před ní. Vega pobíhala okolo nich a vesele si prozpěvovala. Házela přitom svojí hlavičkou do stran, až jí ouška lítali ze strany na stranu.
"Napadlo mě, že když budu zase chodit do Bradavic, tak je možné, že na prázdniny budu mít návštěvu… No a víš, že tohle je skoro zámek. A já prostě nevím, jak bych to vysvětlovala," rozhodila rukama. "Nechci, aby si moji spolužáci mysleli, že jsem zazobaná holčička z čistokrevné rodiny," zamračila se Ellise.
"Ale to ty přece jsi." Neodpustila si Trudy, která se ani na vteřinu pohledem neodtrhnula od těsta. Bylo už dost tenké a tak si začala připravovat formu, ve které bude koláč péct.
"Ne, ne, ne, nejsem zazobaná, jen majetná, ale za to nemůžu. Všechno jsem zdědila po předcích jako poslední žijící potomek. To se nepočítá, nikdo mě nerozmazloval, to bys měla moc dobře vědět," zvedla jeden prst do vzduchu, aby ji dostatečně upozornila. "A čistokrevnost? Nechápu, jak se jim to povedlo, aniž bychom skončili zdegenerovaní," zakroutila nad svými předky hlavou. "Ale zpět k věci. Říkala jsem si…"
"Jestli bychom se nemohli přestěhovat, co?" podívala se na ni Trudy významně a zhluboka si povzdychla. Blondýnka jenom přikývla.
"Já vím, jak to tu miluješ, jakou sis tu vytvořila krásnou atmosféru a takovou zahradu, jakou spravuješ, jsem taky ještě nikdy neviděla. Je to nádhera, ale přece jenom, ze všech těch erbů a obrazů na stěnách hned každému dojde, čí jsem potomek, a to já nechci," zatvářila se smutně. "Chci začít znova."
"Já vím…" zamyslela se na chvíli mírně korpulentní dáma a potom se na svoji mladší společnici podívala s úsměvem na tváři. "Když mi koupíš čtyři skřítky, tak se s tebou přestěhuji kamkoliv, domluveno?" mrkla na ni.
"Juchů! Jasně! Koupím ti jich klidně osm, jsi ta nejzlatější přítelkyně, Trudy," seskočila ze židle a začala se radovat okolo starší ženy a překvapené skřítky, potom je obě nahrnula k sobě a stiskla je v medvědím objetí. Starší žena si pomyslela, jak někdo v jejím věku může být tak plný elánu a energie, ale nekomentovala to, věděla, že zrovna ona si to zaslouží ze všech lidí, které zná, nejvíce.
Dřív, než se mohla kterákoliv z žen začít balit, bylo potřeba zařídit několik důležitých věcí. Jako například dostát slibu a koupit další skřítky. Proto se Ellise časně z rána vydala do kanceláře jistého pana Dobromila Růžičky. Jeho firma se zabývala zprostředkováním složitých finančních transakcí, které zahrnovali i shánění práce domácím skřítkům, které jejich rodiny nechtěli, domluvu na finančním obnosu, za který jsou majitelé ochotni skřítka přenechat. A poté samozřejmě i finanční obnos poskytovaný skřítkovy, pokud ho ovšem přijme. Pan Dobromil Růžička se svými lidmi sídlil v Příčné ulici v čísle 86 ve třetím patře ve dveřích napravo.
Ellise se tedy ráno oblékla do cestovního pláště a pomocí krbu v přijímací místnosti, který byl jako jediný připojený k letaxové síti Ministerstva kouzel, se dopravila k Děravému kotli.
"Dobrý den," slušně pozdravila, když se neohlášeně objevila u Toma v lokálu. Škaredý, trochu zavalitý majitel si jenom odfrknul a dál točil máslový ležák, který měl v ruce, když se objevila. Pár kouzelníků se na ni pohrdavě podívalo, ale jinak její příchod nevzbudil moc rozruchu.
Ellise se nervózně podíval směrem ke dveřím ven z Děravého kotle. Za dveřmi byl dvůr velký tak metr krát metr, který byl ohraničený vysokou cihlovou zdí, to si pamatovala dobře. "Copak, slečinka potřebuje pomoct, aby se neztratila?" zeptal se Tom posměšně.
"Ne, slečinka ví přesně, kudy má jít a na jaké cihly poklepat, nebojte se, Tome," pokývla hlavou a rozešla se ke dveřím, na které se předtím dívala. Chytila zdobenou mosaznou kliku a rozhodně vstoupila na dvorek. Vytáhla z kapsy svoji bílou lakovanou hůlku a párkrát jí klepla do cihel. Člověk neznalý kouzel by si při pohledu na ni bouchal do čela, cože to ta dívenka vlastně dělá za hlouposti anebo by si vsugeroval, že se mu to jen zdálo, protože hůlka v její ruce po chvíli zmizela. Cihlová zeď před ní se rozestoupila a ona bez mrknutí oka vstoupila na Příčnou ulici. Rozešla se po kočičích hlavách, které byli roky ochozené do hladka a leskla, a to se Ellise vždy líbilo. Ulice byla výhradně pěší zóna, takže se nemusela bát, že by ji něco srazilo, když se rozhlížela po krásných výlohách krámků se sovičkami, hůlkami, košťaty a knihami. Prošla kolem Prodejny Mžourov, která poskytovala široký výběr dravců v podobě malých i velkých sov, dále kolem Famfrpálových potřeb, kde byl ve vitríně dres nějakého slavného hráče, kterého však ani zdaleka neznala. Otočila se za výlohou obchodu Madame Malkinové, kde byl vystavený nádherný šedý zdobený cestovní plášť, nemohla z něj zpustit oči a kvůli tomu by málem zapomněla na cíl své cesty. Budova kanceláře byla hned vedle obchodu s oblečením a Gringottovi banky, byl to malý patrový dům s malým obchodem se sladkostmi dole, ale po projití obchodem se dostala ke schodům ke kanceláři. Na nic nečekala a schody vyběhla po dvou.
Zastavila se až před dveřmi s mléčným sklem, na kterých se vyjímalo logo firmy, zaklepala na rám nad klikou a vstoupila bezmyšlenkovitě dovnitř.
"Dobrý den, jsem slečna Whiteová a mám zde domluvenou schůzku s panem Růžičkou," spustila na sekretářku stojíc hned u jejího stolu v menší místnosti.
"Dobrý den," stačila jen říct sekretářka, podle visačky Kelly, její šéf vyšel ze svojí kanceláře a přihnal se k mladé návštěvnici s upřímným úsměvem na rtech. Doufala, že tohle usmívání měl v povaze, ale byla tu i možnost vidiny velice tučného výdělku, neboť domácí skřítkové se obyčejně jednoduchým kouzlem sterilizovali a čistokrevní čarodějové neměli ve zvyku svoje skřítky prodávat. Ale tentokrát to byla výjimka. Rodina, do které skřítci patřili, měla posledního dědice, který shodou okolností před pár dny zmizel.
"Dobrý den, slečno, jakpak se vám dnes daří?" usmál se na ni a vložil její ruku do svého rámě, aby ji odvedl k sobě do kanceláře.
"Velice dobře, pane, děkuji, ale nebudeme se zdržovat," slušně se vyvlékla z jeho rukou a odstoupila krok od něj. Neměla moc ráda zasahování do osobního prostoru. "Jdu si pro ty čtyři skřítky, které jste mi slíbil," řekla a vytáhla z kapsy od kalhot malý váček, který před jeho očima zvětšila a položila jej na stůl. "Je to domluvená cena, pane," podívala se mu zpříma do očí. Byl rád, že mu potvrdila svou dospělost tímto jednoduchým kouzlem, protože si až do teď nebyl moc jistý, zda je tak úplně zletilá.
"No, slečno, abych pravdu řekl, tak tady zde byl před chvílí jeden vážený pán a koupil jednoho ze skřítků pro vás," zadíval se na ni sklesle. "Bohužel jsem zde nebyl. Obchod vyřizovala Kelly a pan Malfoy trval na tom, že chce dva skřítky. Omlouvám se vám tedy hluboce," sklopil hlavu a posunul váček po stole směrem k ní.
"Kdy tu byl?" zamyslela se.
"Tak před pěti minutami, slečno."
"Tak já beru ty tři a zbytek je za tu informaci," usmála se od ucha k uchu. Něco ji totiž napadlo. Malfoyovi znala a nechtěla, aby ti skřítci trpěli, když měla dost velkou šanci je získat do svého vlastnictví.
"Kirby, Holey, Dode!" skřítci se objevili na místě mezi Ellise a Dobromilem. "TO je vaše nová paní, slečna Whiteová," představil jim slečnu a sám začal vytahovat plnící pero z klopy svého saka. Byl sice kouzelník, ale tento mudlovský vynález mu hravě nahrazoval brk a inkoust na obchodních schůzkách mimo kancelář. Posunul na stole papíry se smlouvou k blondýnce, která s chutí přijala jeho pero a v mžiku oka se podepsala. Jednu kopii uložila pečlivě pod svůj cestovní plášť a ještě jednou se na obchodníka usmála.
"Děkuji vám," řekla ještě a už popoháněla skřítky ven z kanceláře. "Musíme si pospíšit, drobečkové, mám v plánu jednu nekalost, ve které mi jistě pomůžete." Usmála se a začala jim vysvětlovat svůj plán. Už byli na ulici a Ellise věděla, že se musejí co nejrychleji dostat na Obrtlou ulici, kde bylo možné Abraxase zastihnout, jak dobře věděla. Doufala, že tam pořád bude.
Rozešli se spolu rychlým krokem a uviděli Malfoye, jak se před ním otevírají dveře od obchodu Borgina a Burkse, jednoho z opravdu prolezlých krámků tady. Skřítci se uviděli a ti dva Malfoyovi se koukali po těch Ellisiných. Jejich velká očka toužila jít v klidu s nimi, ale Abraxas je nakopl, aby šli dopředu. Ellise jednomu z nich naznačila, aby jakože zakopl. Skřítkovi zajiskřily oči, ale potom jenom zatřepal hlavou a šel dál, jak mu pán přikázal. Malé stvořeníčko si totiž všimlo upřeného pohledu pána a rozhodlo se dělat jakoby nic.
Blondýnka se bála, jestli ji poslechne.
Skřítek sebou seknul na zem, až se lekla, jestli se mu opravdu nic nestalo, ale stvořeníčko začalo nějak divně mrkat směrem k ní a pomalu se pokoušel zvednout. To by na něj ale Abraxas Malfoy nesměl začít šíleně řvát. Všichni okolo jej znali a tak nikdo neměl ani chuť pokoušet se zastavit jakkoliv hrubé vyjádření jeho hněvu.
Zvedal už hůlku, že skřítkovi ublíží, když se Ellise vzpamatovala. Rychle přešla před Malfoye a slušně se mu představila: "Dobrý den, pane Malfoyi. Jestli omluvíte moji troufalost," začala mu pochlebovat,"ale chtěla jsem se zeptat, zda byste byl ochoten mi prodat tyto dva skřítky?"
Malfoy na ni chvíli hleděl s ledovou maskou. Přejel si ji pohledem. Na to, jak byla nevychovaná, vypadala celkem k světu, vlastně byla celkem krásná a podle jejího oblečení byla zcela jistě z čistokrevné kouzelnické rodiny.
"Kdo jste, že si tak dovolujete, slečno?" zeptal se a jedovatost z jeho hlasu přímo odkapávala.
"Jmenuji se Ellise Whiteová, pane," usmála se a natáhla před sebe svoji ruku. A jemu okamžitě blesklo. V jejím příjmení pozval rodové jméno nejčistokrevnější rodiny kouzelnického světa, jejíž kořeny jsou dohledány a doloženy až k samotnému Mistru Merlinovi a víle Jezerní panně. Byl překvapen, věděl, že je jednou z posledních svého jména a musel si v hlavě udělat poznámku, že je jen o rok mladší, než jeho jediný syn Lucius. Byli by úchvatný pár, oba byli blond a měli vysportovanou postavu. Hm… Byl poctěn, ale hrdost jeho vlastního rodu jej odrazovala od jejího troufalého návrhu.
"Velice mě těší, slečno Whiteová," řekl a uklonil se k její ručce, aby naznačil polibek, jak to bylo v kouzelnických rodinách při prvním střetnutí se ženou zvykem. Ona se na něj usmála čekajíc na jeho odpověď. "Bohužel vám své skřítky prodat nemohu…"
"Ani pokud vám za ně nabídnu dvojnásobek jejich ceny?" zeptala se s pozdviženým obočím a začala vytahovat z klopy pláště šekovou knížku a plnící pero. Malfoy chvíli přemýšlel a pak jeho hrdost ustoupila jeho lásce k penězům.
"To by šlo," usmál se na ni liščím úsměvem, ale jinak v jeho obličeji neviděla jakýkoliv zájem o právě probíranou věc, spíše se zajímal o její osobu. Bylo mu jedno, odkud znala původní cenu skřítků, kteří byli sami o sobě drazí. Avšak nepřeplatil on, ale ona, a to se mu zamlouvalo. Vzal si nabízený šek a na nemotorného skřítka a jeho trest si už nevzpomněl.
"Nashledanou, pane Malfoyi," pokynula hlavou, vzala si nabízenou smlouvu z jeho ruky v rukavičce a změnila na ní podpis kupce, poté ji složila a schovala pod plášť.
"Nashledanou, slečno Whiteová, jistě se brzy setkáme," vypočítavě se usmál a s prásknutím zmizel. A ona na nic nečekala, pomohla skřítce na nohy a otočila se na zbytek.
"Přemístíme se do White Manor, Ottery St. Catchpole," řekla jim a sama se s prásknutím ocitla na příjezdové cestě před železnou tepanou branou s květinovými vzory, kterou z obou stran strážil zděný sloup a na jeho vrcholu jednorožec v klusu. Celý pozemek byl oplocený a zarostlý a právě kvůli tomu kupovali skřítky.
Ozvalo se jedno ohromné prásk, to jak se skřítci přemístili zaráz. Následovali ji k bráně a poslechli, když jim pokynula, aby se všichni dotkli brány jednou rukou. Pokaždé překryla ruku jednoho skřítka a zamumlala rodové motto. Tím byl skřítkům povolen volný vstup. I když by j magie domu asi rozeznala jako majetek slečny Whiteové, ta ale nechtěla nic riskovat.
"Vítejte doma," usmála se a nechala bránu, aby se před ní rozestoupila.
Tak jaká? Jde to?
Jak myslíte, že bude dům vypadat? A kdo budou sousedé? :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 MelzinQuiva MelzinQuiva | Email | 13. january 2017 at 22:26 | React

will plugging cialis make it work faster
http://pharmshop-online.com - generic cialis  can help cialis
<a href="http://pharmshop-online.com">generic cialis</a> - cialis 20 mg cost delete all board cookies
cialis super

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement