V temné noci plá | Prolog

11. august 2015 at 1:01 | Nerea |  V temné noci plá
Tak je tu první část tohoto nového příběhu. Nevěděla jsem, kdy kapitolu utnout a tak jsem dosáhla 2091 slov. Takový stručný úvod, řekla bych. :D Více informací > zde <.
Pěkné čtení, Vaše Nerea :)
Prolog
Když jsem ještě chodila do školy, tak jsem byla velmi nenápadná. Patřím sice do rodiny čistokrevných kouzelníků, ale Moudrý klobouk mě zařadil do Nebelvíru. Nejdříve jsem za to doma měla peklo, ale potom se to časem uklidnilo. Chodila jsem do stejného ročníku jako Vyvolený Harry Potter a zbytek jeho Zlatého Tria, ale nikdy jsem nebyla moc vidět.
Celých sedm let jsem sdílela ložnici s Levandulí Brownovou, která si ale docela brzy našla přítelkyně z nižších ročníků, se kterými se mohla smát holčičím věcem, protože na to jsem já nikdy nebyla.
Na pokoji s námi byla i Hermiona Grangerová, nejzářivější čarodějka svojí doby, to jistě! Nebýt toho, že jsem nestála o zbytečnou pozornost, říkalo by se to o mě. Byla jsem třetí nejlepší ze třídy, hned po Hermioně a Dracu Malfoyovi, ale úmyslně. Hermiona nikdy nezůstávala v pokoji dlouho, a když už, tak byla zabraná do čtení tlustých knih. Držela jsem jim palce, když nedošli poslední rok do školy, věřila jsem, že to dokážou a podpořila jsem je tak, že jsem bojovala v Poslední bitvě. Bylo to… No, nic podobného jsem do té doby nezažila a tak mě to ohromilo a taky vyděsilo. Za těch pět let jsem se s tím, kolik jsem viděla mrtvých a kolik jsem jich zabila, vypořádala s čistým svědomím. Nejhůř dopadl asi Fénixův řád. Zemřelo jich mnoho, ale vyhráli jsme a tak nezemřeli zbytečně.
Doma se mi dostávalo neskutečné pozornosti, pořád mi někdo stál za zadkem a snažil se mě opravovat, učit a peskovat. Nikdy jsem si nemohla dělat, co jsem chtěla. Pořád ode mě někdo něco očekával. Ve škole jsem to nechtěla, a abych nevyčnívala, tak jsem si svoje jinak rudé vlasy začala kouzlem barvit na černo, což se výborně hodilo k mým zeleným očím.
Po studiu na Škole čar a kouzel v Bradavicích a vysoké škole jsem se začala věnovat investicím a občasnému renovování a prodávání sídel zámožným rodinám. A potom měla přijít noc, na kterou jsem se v prvním momentu ale vůbec netěšila. Dostala jsem pozvání na debutní večírek mladší sestry jedné mé kamarádky z vysoké a jelikož pozvánka přišla dva měsíce dopředu, tak nebylo možné říci ne.


Vydala jsem se proto na Příčnou ulici do krámku Kassandry Vineové, který se jmenoval Společenský oděv pro něj i pro ni. To ráno jsem si oblékla cestovní plášť a odletaxovala jsem se do Děravého kotle. Přemisťování přímo na Příčnou bylo od války zakázané a většina kouzelníků to dodržovala, protože si pamatovala ty útoky v posledních dnech před Bitvou o Bradavice.
Poklepala jsem na cihly a vešla jsem do rušné ulice. Rozhlédla jsem se okolo a zamířila přímo ke krámku, který byl vyveden ve stříbrné barvě. Na štítu stál mentolově zelenou barvou vyveden název obchodu a ve výloze byly vystaveny dvoje šaty. Pánský společenský oblek s hábitem laděný do světle modra a tmavě modré dámské šaty s ramínky a perličkami okolo pasu. Elegantní výloha. Vzala jsem za kliku, rozezněl se zvonek a já vstoupila do vzdušného bílého interiéru, kterému vévodil kancelářský mramorový pult, za kterým stála prodavačka a oblouk dveří, za nímž bylo vidět nespočet barevných šatů a černých obleků, kravat, vest, bot a šperků. Ráj na zemi.
"Dobrý den," pozdravila jsem světlovlasou ženu za pultem oblečenou do přiléhavé sukně a bílé košile s barevným šátkem okolo krku. Na srdci měla připevněnou visačku se jménem - Candice.
"Dobrý den, jaké máte přání?" zeptala se mě prohlížejíc si moji postavu.
"Potřebuji dlouhé plesové šaty a odpovídající doplňky," vysvětlila jsem, upravila si rukou rudé vlasy na jedné straně a čekala, co dál řekne.
"Jistě," usmála se," myslím, že s vaší postavou to zcela jistě nebude žádný problém," usmála se a pokynula mi, abych šla s ní hlouběji do salonu. "S vašimi rudými vlasy bych doporučila zelenou, modrou, krémovou, šedou i černou a bílou barvu. Ale záleží na vás," kývla hlavou v pokorném gestu, které znamenalo, že mi nebude nic vnucovat.
"Dobře," souhlasila jsem a už jsem viděla jen její záda a hbité nožky, které tančily po salonu a vždy se vrátily zpět, když držela v rukou troje šaty od každé barvy. Teprve, když nesla bílé, tak mi došlo, že to bude debutantský ples a tak je bílá barva vyloučena. "S díky budu muset bílé odmítnout, je to debutantský ples a já debutantka už dlouho nejsem," mrkla jsem na ni.
"Jistě, není problém," řekla a uklidila bílé šaty zpět na jejich tyč. "Tak, potom je to všechno. Podívejte se, které se vám budou líbit, a když to nebudou ani jedny, pak je vyměním," usmála se. "Každopádně jsem vybrala ty nejkrásnější kousky, o kterých si myslím, že by vám neskutečně slušely. Támhle je kabinka," ukázala a odešla do přední části obchodu. Byla jsem ráda, že mě tu nechala samotnou. Nikdy jsem neměla ráda nakupování, když mi někdo stál za zadkem.
Přešla jsem tedy k tyči na kolečkách, která stála volně v prostoru a na které byly připraveny šaty pro mě. Jako první jsem sáhla po béžových šatech s opravdu velkým výstřihem, který sahal až do pasu. Vzala jsem si je do kabinky a převlékla jsem se do nich. Pas jsem měla ovázaný sametovou stužkou a látka sukně od ní dolů přecházela z růžové do béžové a splývala s nevídanou lehkostí až na zem. Rukávy na ramenou byli z pevnější látky a byli to jen takové trojúhelníky mířící vrcholem rovně od ramen. Byla k nim přišitá lehká průsvitná látka, která jen imitovala nějaké rukávy.
Po chvíli prohlížení v zrcadle a několika přesvědčovacích větách Candice jsem je zavrhla. Byly nádherné, ale ten výstřih volal až do nebe, že jsem na lovu o nějakého toho partnera a to bylo něco, co jsem nechtěla.
Druhé šaty byly korzetové, tmavě modré, s širokou sukní, ke které byl i pomocná kruh z tenkých plastových trubiček a ty jsem odsoudila jen na věšáku, protože široké sukně se mi moc nelíbily.
Třetí šaty, jedny ze zelených a jedny, které jsem si zkusila, byli zelené s volánky od jemně vykrojeného dekoltu přes paže. Byli upnutější, ale dole se sukně rozšiřovala a tmavla z jarní zelené po břečťanovou. Od výstřihu a od boků se dolů spouštěly stále se zvětšující světle zelené volánky. Byli opravdu nádherné a já o nich začala přemýšlet jako o těch pravých. Zmijozelské barvy mi moc nevadily, ale bylo rozhodnuto v momentě, kdy jsem uviděla ty nejdokonalejší šaty pro tuhle příležitost.
Tyhle nejelegantnější šaty byly bez ramínek s malinko vykrojeným dekoltem a byly upnuté do půli stehen, odkud se rozšiřovali v průhlednou bílou sukni. Od dekoltu byli posázené černými perlami, které postupně zesvětlovaly v bílé, které byly na takových cípech, mezi nimiž se řasila ta průhledná sukně.
Oblékla jsem si je, ale bála jsem se obrovského vykrojení v oblasti zad. Měla jsem odhaleno tolik kůže, až mi byli vidět ďolíčky dole na bedrech. Šaty byly naštěstí přepásány také černou stužkou, která spadala až na zem, kde už byla ale bílá. Tahle tenoučká věc zaručovala, že šaty na bocích neodstávaly.
Byly prostě dech beroucí a já jsem nemohla jinak, než si je vzít. Koupila jsem si je spolu se špičatými střevíčky na jehlovém podpatku a páskem přes nárt. Doma jsem k nim měla šedé lesklé psaníčko, které bude dokonale sedět.
S přáním pěkného dne jsem zaplatila a odnášela jsem si z obchodu zmenšenou krabici s šaty a papírovou tašku s krabicí na obuv.
Na plese mladé Emily jsem udělala dostatečný dojem, ale debutantku jsem nezastínila, což bylo přesně to, v co jsem doufala. Potkala jsem se tam s lidmi z aristokratických kruhů, které jsem dříve znala. Musela jsem jim připomínat, jak se jmenuji, jinak by mě prý nepoznali. Také jsem se seznámila s dívkami svého věku, s mladíky, muži i ženami čisté i míšené krve. Nejvíce se mi zalíbila postarší žena s milým, ostře řezaným obličejem. Od vidění jsem ji znala z předních stran Denního věštce, ale o to více mě překvapila její povaha. Domluvily jsme se, že se musíme ještě setkat a tak mě pozvala další týden do svého domu na odpolední čaj. Neměla jsem jediný pádný důvod odmítnout a tak jsem s potěšením souhlasila.
Vyšla jsem ze svého bytu v Londýně a hnala jsem se chodbou po schodech dolů. Musela jsem rychle najít nějakou zapadlejší uličku na přemístění, ale už tak jsem si byla jistá, že nejsem schopná dorazit na čajový dýchánek včas. Otevřela jsem vchodové dveře do domu a vylétla jsem ven, kde jsem vrazila do někoho, kdo uháněl stejně rychle jako já.
A proto to byla velmi nepříjemná srážka. Skončila jsem na zemi, ale kupodivu mě to až tak nebolelo. Jakmile jsem otevřela oči, uviděla jsem zdobné stříbrné vyšívání na kravatě, sněhobílou košili a směrem nahoru i poměrně krásný obličej bledé pokožky s lehkým strništěm, tak akorát plnými rty, souměrným rovným nosem a úžasnýma šedýma očima, které se před nicotným momentem otevřely. Mohla jsem pozorovat zúžení jeho zornic a následnými jiskřičkami hněvu. Jeho světlé obočí se stáhlo a vytvořilo mu na čele vrásky. Rty se mu začaly pohybovat, ale já jsem se nemohla zbavit upřeného pohledu do jeho očí. Nemohla jsem se odtrhnout. Och, u Merlina. Bouřkové oči, které se na mě zlobí. Polilo mě horko.
"Slečno!" zatřepal mi s rameny. Jej, ještě pořád jsem ležela na jeho těle.
"Och, pardon," vytrhlo mě jeho oslovení ze zírání a já jsem se co nejrychleji vyhoupla zpět na nohy. Chytila jsem ho za ruce a prudce jsem jej vytáhla na nohy. Nečekal to, neudržel rovnováhu a trochu napadl na mě. Včas jsem ho podepřela, aby se znovu nenatáhl jak dlouhý, tak široký na zem.
Byl vysoký tak, že jsem se mu dívala sotva na bradu. Zvedla jsem oči a uviděla jsem jeho obličej jako celek a taky rozcuchané blond vlasy spadající mu do čela.
"Měl byste si dávat větší pozor, pane," řekla jsem, pousmála jsem se koutkem úst a přitom mu upřeně koukala do očí.
"To vy jste do mě vrazila!" osočil se trochu uraženě.
"Já vím," rozesmála jsem se a odstoupila jsem o krok od něj. Do té doby jsme byli skoro tělo na tělo a já musela hodně zaklánět hlavu. Nepřipadala jsem si moc důstojně. Upravila jsem si rukou vlasy. "Bylo mi potěšením vás poznat, pane," usmála jsem se na něj jako liška, udělala jsem menší pukrle, rychle jsem se otočila, až mi zavlály vlasy a hbitě jsem zmizela za rohem, odkud jsem se přemístila s tlumeným "prásk".
S pocitem obráceného žaludku jsem se objevila před Malfoy Mannor ve Wiltshiru. Před kovanou branou na pozemky mě čekal skřítek, který mi otevřel bránu, potom mě vzal za ruku a přemístil mě před hlavní dveře, které pro mě hned otevřel.
"Děkuji," sklonila jsem trošku hlavu a podívala jsem se k zemi. Skřítek zmizel dřív, než jsem znovu zvedla oči.
Za dveřmi na mě čekala paní domu - Narcissa Malfoyová. Vypadala stejně jako na plese. Její šaty sice nebyly tak honosné, jako předtím, ale byly velice elegantní, pouzdrové, sametové, krémové šaty s tříčtvrtečními rukávy. Měla semišové lodičky téže barvy a jemňoučký perlový náhrdelník a drobné náušnice. Její světlé vlasy měla stažené do pevného drdolu. Její šedé oči si prohlédly moji upnutou tmavě modrou sukni, která odhalovala kolena pod černými silonkami a černé boty na jehlovém podpatku. Do sukně jsem v pase měla zastrčenou bílou blůzu s nařaseným dekoltem a ohrnutými rukávy, které spatřila poté, co jsem si sundala tmavě šedý cestovní plášť a bílý kabátek.
"Dobrý den, Narcisso," usmála jsem se na ni a pověsila si oblečení na věšák u dveří.
"Dobrý den, Naomi," usmála se nazpět a pokynula mi, abych ji následovala do přijímacího salonku.
Celé odpoledne jsme si povídali o našich rodinách, o válce, o světě, politice, svých zájmech a také hodně o jejím synovi, který je velice pohledný, velice schopný a velice dobře zajištěným mužem. Pochopila jsem její úmysl jen, co o něm začala. Popichovala poznámkami o tom, že nebyl ještě do žádné dívky zcela zamilován. Z hloubi duše doufala, že není gay. Byla celkem nešťastná a tak mi nezbylo nic jiného, než ji přesvědčit, že se zcela jistě najde výjimečná dívka, která mu učaruje natolik, aby si ji jednou vzal. Řekla, že pokud někoho takového znám, pak jí mám dát okamžitě vědět, že takové ženě bude líbat ruce. Musela jsem se smát. A potom jsem jí popřála hodně štěstí.
Nezajímal mě tolik její syn, jakožto její charitativní práce a s upřímným nadšením jsem jí nabídla pomocnou ruku, kterou může využít kdykoliv bude potřebovat.
Po vypití celé konvice černého čaje s mlékem jsme se domluvily na dalším setkání za dva týdny a rozloučily jsme se přátelským objetím. Je to velmi příjemná žena, která si zažila za války svoje a jejíž dobrá duše dostala možnost se plně projevit, až po smrti Luciuse Malfoye a Lorda Voldemorta.

Co vy na to?
Poznali jste muže, do kterého vrazila?
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement