Infamous Famous | 3rd | Hi

5. february 2013 at 20:11 | Nerea |  Infamous Famous

Dneska jsem se překonala. Bylo mi špatně od žaludku a myslela jsem si, že to dneska fakticky nedám. Ježtěže jsem ji měla hooodně napsanou dopředu. Tak tady je. A nelekněte se a pěkně si ji přečtěte celou. Možná vám to poodhalí Lyssinu osobnost ;)

Lyssa's POV:
Nešla jsem celou cestu pěšky. To by mi trvalo strašně dlouho. Místo toho jsem si na rohu chytila taxíka a řekla jsem mu adresu Coralíniny kavárny. Znala jsem to tam, a tak mě trošku překvapilo, když mi to Tristan nabídl. Byla jsem za to ale ráda, alespoň se nebudu cítit ještě víc nervózní.
Taxikář byl moc milý chlapík s knírkem, baretem a fotkou svých dcer na palubní desce. Povídal mi o nich celou cestu, která trvala asi dvacet minut. Byl na ně moc pyšná. Jedna z nich je na vysoké škole, druhá na střední a ta poslední Analise je na základní škole, do které jsem chodila také. Byla to krásná léta. Se zaujetím jsem poslouchala vyprávění o tom, jak se všem holkám na školách líbí a jak jsou šťastné. Poslouchání povídání o cizím štěstím mě donutilo nepřemýšlet nad Tristanem a nad tou naší schůzkou.
Abych se přiznala, tak musím říct, že jsem byla značně nervózní, ale to nic neměnilo na tom, že jsem se neskutečně těšila, až ho uvidím, až ho poznám. Doufala jsem v to, že si padneme do oka. Nikdy jsem nebyla moc naivní, ale doufala jsem, že právě s ním by mi to mohlo vyjít. Mohla jsem se mu zalíbit, když ještě neviděl Jackie.
Vždycky jsem Jackie záviděla její divokost a spontánnost, ale nikdy jsem nelitovala toho, jaká jsem. Myslím, že moje chování je… Chovám se tak, jak mě vychovali moji rodiče. Jsem si vědoma toho, že kluci mají rádi spíš divokost a oheň, ale tichá voda břehy mele, ne? Přece nemůžu být až tak hrozná a nudná.
Z přemýšlení mě vytrhlo cuknutí automobilu. Taxík zastavil přímo před kavárnou. Poděkovala jsem Michaelovi, tomu řidiči, zaplatila jsem mu a přidala jsem k tomu dýško a řekla jsem mu, aby pozdravoval svoje dcery.
Vystoupila jsem z taxíku a stanula jsem na suchém chodníku. Upravila jsem si kabelku a podívala jsem se na kavárnu. Vypadalo to tady pořád stejně, jako když jsme tady byly s holkama naposledy.
Kavárna byla zřízena ve staré budově, kde se dřív prodávala čokoláda a různé sladké pochutiny. Byla to stará budova na rohu jedné z ulic Londýna, ale byla krásně zrenovovaná. Její styl byl ale zachován.
Červené dveře s naleštěnými skleněnými tabulemi zářily přes celou křižovatku, nad nimi byla světle modrá obdélníková cedule s měděným nápisem Coraline's Caffé. Vypadalo to opravdu jako z jiné doby. Na jedné straně cedule se ještě skvěla na měděno natřená kovová visací cedule. Z kovu na ní byl vymodelován a zavěšen šálek kávy, ze kterého se kouřilo. Kdykoliv, když jste sem přišli, měli jste pocit, jako byste se koukali na bránu do jiného světa.
Zhluboka jsem se nadechla. Čerství vzduch mi pročistil plíce a já jsem svoje čichové buňky začala připravovat na čichový vjem pro bohy. Letní vánek mi prolétl vlasy a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Uhladila jsem si šaty, přešla jsem ke dveřím a vzala jsem za kliku.
Zavřela jsem za sebou a znovu jsem se zhluboka nadechla. Můj nos, moji hlavu zahalila mlha kávového opojení. Mletá a čerstvě uvařená káva provoněla celý prostor kavárny. Byla tu také cítit čokoláda a sem tam jsem uviděla někoho, jak pije čaj.
Porozhlédla jsem se po místnosti. V přední části kavárny byly dřevěné stolky s pohodlnými židlemi, ale byly celkem daleko od sebe, aby návštěvníci měli soukromí, ale také aby se servírkám dobře roznášelo občerstvení. Kolem levé stěny byly boxy, kde se většinou schovávali zamilované páry. Po pravé straně byl bar, kde se připravovala káva a všelijaké horké i studené nápoje. Dál, za barem, byly okolo stěn police plné knih. Blo tady spoustu žánrů, takže si každý přišel na to své. Nikdo a vás nekoukal špatně, když jste si vybrali nějakou čistě červenou knihovnu. Bylo to dokonalé.
V zadní části bylo mírně vyvýšené pódium, kde se konalo karaoke a kde vystupovaly amatérské skupiny. Jen v ojedinělých případech se stalo, že se zde konal soukromý koncert nějaké větší skupiny anebo celebrity.
Podlaha kavárny byla tmavá a dřevěná. Vypadala jako mahagonová, ale kdo ví. Zas tak dopodrobna jsem u Coralíny, asi sedmdesátileté majitelky této kavárny, nevyzvídala. Musela jsem ale uznat, že ta žena byla skutečně velice moudrá.
Celá kavárna byla laděná do hněda, černa, červena a stříbrna. Všechno tam bylo v perfektním stavu, ale přitom si to zachovávalo nádech předminulého století a poklid domova. Nebylo to snad ani skutečné, ale tenhle podnik byl tím nejlepším, jaký jsem kdy navštívila.
Rozhlédla jsem se kolem sebe, očima těkajíc po tvářích všech mladíků, doufajíc v tom, že Tristan přece jenom dorazil.
A potom jsem ho zahlédla, jak sedí v nejodlehlejším boxu a vyhlíží někoho. Zahřálo mě u srdce, když mi došlo, že vyhlíží mě, ale že vlastně neví, na koho čeká. Nikdy mě neviděl a já jsem doufala, že se mu budu líbit. Přece jenom jsem nebyla tak dokonalá, jako Jack, nebo Miah.
Pomalým krokem jsem si to namířila k němu. Rozhlížela jsem se po ostatních boxech a uviděla jsem, jak v křesle v jednom zapadlém rohu sedí Coralína, madame Graceová. Ta stará elegantní dáma na mě mrkla jedním okem schovaným za čtecími brýlemi. Nenápadně se podívala Tristanovým směrem a potom se potutelně usmála. Na to jsem jen zavrtěla hlavou, protočila jsem oči, ale usmála jsem se s příslibem toho, že jí potom všechno řeknu.
Tahle dáma totiž žila zamilovanými příběhy mladých, starších i starých. Milovala je a nikdy by se neurazila, kdybyste jí přinesli jakoukoli knihu, ať už starou nebo novou, hlavně aby se v ní do sebe hlavní hrdinové zamilovali a byla nadšená.
Skoro neznatelně jsem na ni kývla a konečně jsem se dostala k Tristanovi, který pořád koukal kolem. Trošku mě zamrzelo, když ani nevzal v potaz, že já bych mohla být Lyssa, která mu napsala. Nevím, jestli čekal někoho hezčího, dokonalejšího, ale byla jsem tady jenom já, naprosto nedokonalá, ale byla jsem to já.
Došla jsem až úplně k němu. Zastavila jsem se až dva metry od místa, kde seděl. Zachytil mě pohledem a pootevřel pusu. Já sklonila hlavu a do tváří se mi nahrnula červeň. Vypadal tak dokonale, ale nejspíš ze mě byl zklamaný. Pramen mých hnusně nevýrazně žlutých vlasů mi spadl do obličeje, cítila jsem jeho strukturu na tváři a konečky mě lechtaly na spodním rtu.
"Ehmm, ahoj," vydral ze sebe Tristan, mrkajíc zběsile očima. Rychle se postavil a přešel ke mně.
"Ahoj," usmála jsem se, zvedla jsem pohled od země a pravou rukou jsem si odhrnula pramen z tváře. Chvíli bylo rozpačité ticho. Ani jeden z nás nevěděl, co říct. Ty tam byla odvážnost z Twitteru, narážky, pošťuchování a vtipy.
"Nečekal jsem někoho, jako jsi ty," zamumlal, když se snažil zavést na něco konverzaci. Bylo to opravdu trapné. Nemusel mi to říkat, sama jsem o sobě věděla, že nejsem nijak dokonalá. Nemusel mi to připomínat. Nadzvedla jsem obočí. "Ne! Myslel jsem to tak, že jsem nečekal nikoho tak… jemného a zvláštního. Teda! V dobrém smyslu samoskou. Myslel jsem to tak, že jsi…"
"Prosím tě. Už radši mlč," zakývala jsem hlavou a položila jsem mu ruku na rameno schované pod šedým obyčejným tričkem, který ho dělalo neuvěřitelně sexy. Byl tak strašně roztomilý, když se snažil mě neurazit. Jak byl v rozpacích, aby neřekl něco špatného.
"Dobře," usmál se a jeho modré oči se zatřpytily. Vjel si rukou do svých blonďatých vlasů a zhluboka se nadechl. Potom si otřel ruce o černé riflové kalhoty a natáhl ke mně svoji pravou ruku. "Jsem Tristan." Roztomile se usmál.
"A já jsem Lyssa," podala jsem mu ruku a s pohledem do jeho očí jsem se usmála. Nakonec jsme teda počáteční trapnost a nervozitu zvládli.
"Já vím," mrkl na mě. "Navíc. Moc se mi líbil ten tvůj tweet."
"Panebože," vyletěla mi ruka k čelu. Zakryla jsem si oči ve snaze nepřipadat si tak moc trapně, ale nepomohlo to. Nepřidalo tomu ani to, že se Tristan mé reakci rozesmál strašně nahlas, ale jeho smích byl opravdu nakažlivý. Za chvíli jsem se k němu přidala a teprve tohle mě přesvědčilo, že tohle rande nebude až takový trapas, jak jsem si myslela.

.
Trochu jsem to protahovala, ale líbilo se?
Co říkáte na paní Graceovou? Taky se Vám líbí tolik, co mě? :D
Jak dopadne rande? :DD
 

3 people judged this article.

Comments

1 off-the-chain off-the-chain | Web | 5. february 2013 at 22:44 | React

Moc se líbilo. :)
Jo. Přijde mi jako strašně milá postarší babička s šedivým drdulkem, co rada plete a čte. :D
Skvěle samozřejmě. :D

Já tu povídku prostě miluju, není, co dalšího dodávat. :D

2 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 6. february 2013 at 14:47 | React

rozhodne krasna kapitola
No uz sa mi zapacila a dufam ze jej v pribehu das este nejake tie sceny :)
urcite uzasne :)
Uz sa tesim na pokracovanie :)

3 TERda TERda | Web | 17. february 2013 at 17:09 | React

bylo to úžasné ;) :))
taková milá...úplně ji vidím, jak je tam denně zalezlá s knihou z červené knihovny a rozplývá se nad osudem ostatních :))
Určitě dobře ;) budou si hrozně rozumět a bude to prostě skvělý :) :D

skvělá povídka ;) :)) už se těším na pokračování :) docela by se mi hodili takové kamarádky, které by ze mě udělaly člověka :D :))

4 Lucy Lucy | Email | 8. december 2013 at 23:27 | React

Už nepíšeš? :( Ta povídkaje boží"

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement