Sparkle Found a New Family | 5th | Somebody's Help

9. december 2012 at 15:17 | Nerea |  Sparkle Found a New Family
Je tu další dílek. To jest vše. :D >>> Užijte si ho!

V sirotčinci jsem si pomalu udělala obrázek ohledně postavení všech dětí, když jsem trávila volné odpoledne po svém přestěhování ve společenské místnosti. Seděla jsem v rohu a nedávala jsem o sobě vědět, prostě jsem se koukala na všechny kolem. Většina z nich se dala šikovně ignorovat. Jen jedna partička kluků se mi nějak nezdála. Patřil do ní Frederik, Antony, John a Oliver.
Antony z nich byl nejstarší, ale nedalo se říct, že by byl i nejzodpovědnější. Právě naopak, byl to pěkný hajzlík. Bylo mu sedmnáct a nedal se popsat jinak, než jako vyzáblé párátko. Byl vyhublý, měl zažloutlé zuby, řídké černé vlasy se mu plazily po úzkých ramenou. Nebyl pěkný, ale pokud se vám líbí ryby, tak budiž, protože jako ryba opravdu vypadal (a to je ještě urážka ryb).
Johnovi bylo šestnáct, byl to blonďák s prasečíma očima. Až na ty oči byl pěkný, ale někoho tak arogantního jsem opravdu ještě neviděla. Odsuzoval ostatní z domova, že jsou póvl, ale asi mu nějakým nedopatřením nedošlo, že on mezi ně… mezi nás patří taky. Nejspíš je tedy i natvrdlej.
Oliverovi bylo stejně jako Antonymu a on jediný z těch čtyřech byl opravdu pěkný. Z drbů, které se nějaké holky povídaly na záchodech, jsem se dozvěděla, že vlastně nikdo neví, proč je tady anebo co se mu vlastně stalo. Docela by mě zajímalo, co dokáže z normálního dítěte udělat kluka, který nenávidí všechny okolo sebe. Oliver měl zelené oči a tmavě hnědé vlasy se světlými pramínky. Měl postavu, jaká je u běžných sedmnáctiletých kluků běžná. Líbil se mi, i když měl pověst záporáka.
A poslední a nejmladší z nich byl Frederik, který rozhodně neměl po kom zdědit smysl pro humor. Byl tlustý, v jeho světle hnědých vlasech se začala dělat volná místa a měl opravdu jasný náběh na plešku. Vypouklé vodové oči mu trčely z tváře a byl opravdu až slizký.
Při pohledu na tyhle čtyři exoty mi bylo jasné, že se s nimi nesmím za žádnou cenu pustit do křížku, jinak to se mnou dopadne špatně. Hodně špatně.
Byl čas večeře a tak jsem si šla pro jídlo. Vydávali ho podobně jako ve školní kantýně, ale v horších podmínkách, které se mi zdály hodně děsivé. Ale nakonec jsem s těžce nabranou odvahou popadla jeden tác s tou rádoby výživnou stravou a otočila jsem se do místnosti.
Poodešla jsem dva kroky od výdejny a zastavila jsem se. Odvaha mě najednou opustila. Vždyť jsem tu znala jen Cassidy, kterou jsem teď za Boha nemohla najít.
Všichni seděli u svých stolů se svojí skupinkou, ale u každého stolu byla alespoň jedna nebo dvě židle volné. Teď přede mnou stála volba na další asi dva až tři týdny. Buď se můžu zařadit mezi namyšlenou elitu, nabušené týpky, slušňáky, věčně smutné anebo mezi ty absolutní losery.
Chvíli jsem tam jen tak postávala, nemohla jsem se rozhodnout, když mi pohled padl na stůl, který stál úplně v rohu místnosti. Sedělo tam pár holek, dva kluci a jedna malá holčička, která byla oddělená od ostatních dětí u malých stolků. Seděli dohromady, ale nevypadalo to, jakoby byly bůhví jací přátelé.
Rozešla jsem se k tomu stolu. Opatrně jsem postavila tác na stůl a zjistila jsem, že tam sedí i Cassidy.
"Ahoj," pověděla jsem rozpačitě. Stůl ale pořád zůstával ponořený do rozpačitého ticha.
"Ahojda," ozvalo se najednou strašně vesele z místa vedle mě. "Já jsem Andy," zazubila se na mě ta malá holčička s blonďatými vlásky a velkýma modrýma očima.
"Já jsem Sparkle, moc mě těší," usmála jsem se a rozcuchala jsem jí ty její jemně vlnité vlásky.
Ona se jenom rozesmála a s radostí v hlase do mě šťouchla: "Héj, to jsou moje vlásky!"
"Však já vím," mrkla jsem na ni a strčila jsem si do pusy první sousto svého oběda.
"S, tohle je Cassidy, ale tu už prý znáš, to je Liza a tohle Rose. Derek a Tomas. Jsou to dvojčata," usmála se jako sluníčko a pustila se do svího oběda.
"Ahoj, já jsem Sparkle," zamávala jsem vidličkou v pravé, pořád ještě trochu nepohyblivé ruce. Z vidličky ale ulétla brambora a nějaké holce přistála ve vlasech. Ta hned začala pištět. No a já jsem se prostě rozesmála a se mnou i celý stůl. Tenhle trapas prolomil ledy a já jsem v pohodě zapadla mezi lidi, kteří se do mého příchodu jen ignorovali. Stalo se ze mě lepidlo.
***
Byl večer toho samého dne a já konečně měla chvíli jenom pro sebe. Zvládla jsem do domova propašovat svoji Xpress Music, což se mi momentálně dost hodilo.
Prolezla jsem domem, až jsem se dostala na půdu. Muselo se tam lézt přes žebřík a poklop ve stropě, který měl i zámek. Právě klíček z tohoto zámku byl na dlouhém řetízku a tak jsem si ho přetáhla přes hlavu a tohle místo se stalo oficiálně mým. Odteď jsem neměla zájem na tom, aby tam byl někdo jiný, než já.
Podkroví bylo prostě normální. Z profilu domu to byla trojúhelníková konstrukce s malým oknem v každém čele, které bylo zasazeno hluboko do stěny, takže se z jeho parapetu stávalo dokonalé místo k sezení.
Na tom místě jsem vytáhla mobil zpod svetru, zapnula jsem ho a vytočila jsem číslo Anne.
"Ahoj, tady je Sparkle," ozvala jsem se hned, jak to zvedla.
"Sparkle?... Mami! Volá ti nějaká Sparkle!" ozval se klučičí hlas z druhé strany.
"Už jdu, Harry," ozvalo se tlumeně.
"Aho, Sparkle," ozvala se po zašustění zřetelně Anne svým pevným a láskyplným hlasem.
"Ahoj, moc ráda tě slyším," oddechla jsem si. Najednou jsem se díky ní cítila naprosto v bezpečí.
"I já tebe, zlato. Děje se něco?" zeptala se starostlivě.
"No, právě proto ti volám. Něco se děje. Něco velkého. Ředitelka a ta sociální pracovnice, co mě dovážela z nemocnice, pro sebe chtějí získat můj dům a dědictví, co mi odkázali rodiče. Musíš jim v tom nějak zabránit," naléhala jsem. Měla jsem strašný strach, že ztratím svůj a věci, které patřili jim. Mým nejmilovanějším, mé mrtvé rodině. To by byla další rána, kterou bych možná už nevydržela.
"Ok, ok, Sparkle. Promluvím si s pár právníky, a co nejrychleji zažádám o tvou adopci," vyhrkla rychle.
"Ty… Ty mě chceš doopravdy adoptovat?" zeptala jsem se poněkud plaše. Opravdu by si tak milá laskavá žena uvázala na krk holku bez rodičů s téměř chromou rukou a celkem poškozenou psychikou?
"A souhlasí s tím všichni?" zeptala jsem se ještě.
"Ano a ano. Jen se s nimi budu muset domluvit na podrobnostech," odmlčela se. "Vydržíš to ještě nějaký ten den?"
"Pokusím se," povzdechla jsem si.
"Ty to zvládneš, srdíčko. Věřím ti," jenom po hlase jsem poznala, že se povzbudivě usmívá.
"Díky. Tak se teda měj a pozdravuj Harryho a Gemmu," rozloučila jsem se.
"Budu, mám tě moc ráda, Sparkle," usmála se do telefonu.
"I já tebe," řekla jsem a počkala jsem si, až položí hovor. Potom jsem chovala mobil do kapsy do vnitřní strany mikiny, odemkla jsem si poklop a vrátila jsem se zpět do druhého patra dětského domova. Vrátila jsem se zpět do sirotčince, do reality.

Jste zvědaví, jak to dopadne?
Co Gemma a Harry, jak to přijmou?
Chtěli byste pohled Anne, Harryho, Gemmy anebo úplně někoho jiného?
Nezlobíte se na mě za moji neaktivitu?



 

3 people judged this article.

Comments

1 Isa Isa | Web | 14. december 2012 at 11:30 | React

Neee, vůbec nejsem zvědavá. :D Jako prase jsem zvědavá. :D Mám z toho děcáku bo, co to je docela špatnej pocit. :D

1. Vezmou to v poho, myslím. :D
2. Chtěla bych pohled Harryho. :3 :DDD
3. Vůbec. Jsem na tom stejně, až na to, že jsem neaktivní spíš vůči Affs, než blogu. :D Jsem zlá adminka a nemám se za to ráda. :D

Tohle byl super díl, ostatně jako vždy. Těším se na další. :)

2 Nerea Nerea | Email | Web | 14. december 2012 at 14:35 | React

[1]: Díky, alespoň někdo mi sem hodil komentek. Jsem ráda, že na mě myslíš, a že si na mě uděláš čas ;)
Hmmm, pohled Harryho? :DD jasně, promyslím to a možná se tu objeví... Ha! už vím :DD už mi to bliklo, jak to bude :D
Nejsi zlá adminka!
Doufejme, že to přijmou. I když já ani nevím... Podle toho, jak se jim bude chtít. O:)
Jop, je to děcák. Příšernej a strašidelnej. Muhahhahahahaha!! :DDD Zabít ředitelku a soc. pracovnici! ... jasně zabila bych je a potom by nebyl žádnej příběh, zápletka. Moje postavy a já bych je zavřela do vězení. o.o klidně! :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement