My Reflection in the Mirror ♣part 3

14. july 2012 at 17:08 | Nerea |  My Reflection in the Mirror
Je tady další část. Příběh trošku postupuje a já doufám, že se vám i tahle kapitola bude líbit. Malé info: setkání se sloupem, studio 4, nahrávání, Harry a Eddie. :) Ať se vám líbí, Vaše Nerea
ˇˇˇ
Z předchozí části ♣ "Víš, co Eddie? Asi už budu muset jít…" řekla jsem, sundala jsem si mikinu, kterou jsem mu i se Zoubkem vtiskla do náručí, a po napsání mého telefonního čísla na jeho předloktí jsem se v okamžiku ztratila z dohledu. Harry na mě nestihl ani zavolat, ani se mě nestihl pokusit zastavit, tak rychlá jsem byla.

♣part 3: Studio 4

Utíkala jsem z kanceláře Harryho Stylese, abych to stihla pryč, než přijde Niall a pozná mě. Utíkala jsem domů stejnou cestou přes Styles Recording Studio, jakou mě sem Eddie přivedl.
Jak si takhle utíkám, dál a dál, tak se mi najednou do cesty postaví bílý betonový sloup.
No, jak to říct? Prostě jsem ho trošku ťukla hlavou a skončila jsem na zemi. Mně se na hlavě tvořila boule, ale hlavně, že tomu sloupu se nic nestalo.
Když jsem se zvedala, tak se mi začali dělat mžitky před očima, ale musela jsem si pohnout. Ti dva Stylesové mě nesměli dohnat. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale jelikož jsem se blíže seznámila se sloupem, tak jsem měla v hlavě zmatek a tak jsem prostě zabočila do nějaké chodby.
Šla jsem bloumavě dál, ale najednou mi přišlo, že chodba je čím dál, tím tmavší. Ušla jsem ještě pár dalších kroků, když jsem na konci chodby uviděla dvojité bílé dveře s dvěma malými okýnky. Bylo na nich červeně napsáno Studio 4. Doběhla jsem k nim, natiskla jsem se na jedno ze dvou okýnek a zadívala jsem se dovnitř.
Viděla jsem tam úzkou chodbu. Bylo to zvláštní. Naproti těmhle velkým dveřím byly ještě jedny, řekla jsem si ale, že do nich nevlezu. Moje zvědavost byla ale silnější.
Opatrně jsem otevřela ty dvoukřídlé bílé dveře a vešla jsem do té úzké chodby. Měla divně meruňkovou barvu. Došla jsem k těm dveřím, které mě tak zajímaly. Nakoukla jsem okýnkem dovnitř, a když jsem si ověřila, že tam nikdo není, tak jsem se vydala na průzkum místnosti asi 4x5 metrů veliké.
Vešla jsem dovnitř a musela jsem obdivně vydechnout. Místnost byla vymalovaná červeně a na zemi byl položený tmavě zelený koberec. Vypadalo to bombasticky. Na pravé straně bylo velké, z této strany, neprůhledné sklo, což mi napovědělo, že je tady ještě jedna místnost.
Před tímto sklem bylo pět mikrofonů, o kterých jsem si mohla nechat vždycky jenom zdát. Byly luxusní, a tak jsem si je musela pořádně prohlédnout.
Když jsem se od nich konečně odtrhal, tak jsem se rozhlédla po zbytku místnosti. V jednom rohu byla velká žlutá pohovka se stovkou různě barevných polštářků, které se válely i po zemi. No a v druhém rohu bylo vyskládáno pár hudebních nástrojů. Především kytary.
Na stěnách bylo vystaveno pár desek a taky pár fotek, na kterých byl většinou Harry s nějakou další, dnes už známou, hvězdou. Co jsem si ale taky všimla, tak tam byly taky fotky, na kterých byl Eddie. Většinou stál ale někde v pozadí. Bylo ale jasné, že Harry ho do řemesla už patřičně zaškolil. Potom jsem se na chvilku posadila na pohovku, ale nedalo mi to. Chtěla jsem si to tu vyzkoušet.
Porozhlédla jsem se teda ještě kolem mikrofonů a uviděla jsem menší mixovací panel napojený na mikrofony. Stačilo zmáčknout čudlík a mohla jsem nahrávat. Byla jsem štěstím bez sebe.
Bleskovou rychlostí jsem z ramen sundala tašku, vytáhla jsem notebook a zapnula jsem jednu z mých, dokonale vyladěných, písniček vlastní tvorby. Napojila jsem na notebook sluchátka a ještě jeden kabel, který spojoval notebook s pultem, aby se písnička nahrála kompletní. Potom jsem si stoupla k mikrofonu a zmáčkla jsem čudlík.
Zpívala jsem slova z hlavy a až po nějaké chvíli mi to došlo. Právě teď nahrávám vlastní písničku v oficiálním nahrávacím studiu a zní to opravdu skvěle! Na nic jsem už potom nemyslela. Prostě jsem si to užívala.
Když písnička skončila, tak jsem si sundala sluchátka, znovu jsem zmáčkla čudlík a pro sebe jsem se usmála. Najednou jsem ale uslyšela prásknout dveře. Ohlédla jsem se, ale nic jsem neviděla. Vykašlala jsem se na to a hnala jsem se do vedlejší místnosti.
Monstrózní mixážní pult mi vyrazil dech. Okamžitě jsem za něj zasedla, otevřela jsem notebook, který byl k pultu připojený, a projížděla jsem skladby, dokud to nenašlo moji, právě nahranou, písničku. Potom jsem popadla sluchátka a zaposlouchala jsem se do toho. Měla to pár nedokonalostí, ale to se zpravilo pootočením pár koleček na pultu. Kompozice to byla skvělá, ale ještě něco tomu chybělo. Vytvořila jsem tedy kopii songu a začala jsem si s tím hrát.
Nedávala jsem pozor na čas, takže mě celkem překvapilo, když jsem se podívala na mobil a uviděla jsem, že je pět hodin večer, což znamená, že jsem nad tou písničkou strávila dvě hodiny. Nemohla jsem ale říct, že to nebyl promarněný čas. Dotáhla jsem ten song k naprosté dokonalosti, což bych bez tohohle studia nedokázala.
Poslala jsem si písničku mailem, abych ji nemusela přetahovat přes USBčko a potom jsem na kousek papírku, co jsem našla ležet na stole, napsala: Díky, J. Eddiemu by to mělo dávat smysl. Zvedla jsem se ze židle a odebrala jsem se ke dveřím, když jsem znova uslyšela prásknutí dveří. Jenomže tentokrát bylo doprovázené asi třemi mužskými hlasy.
"Tohle je nejodlehlejší studio. Je nejdál id recepce, takže předpokládám, že tady asi nebude." Poznala jsem podle hlasu Harryho.
"Ale musí se zkusit všechno," ozval se Eddie.
"To je pravda. Navíc ji Molly neviděla vycházet z budovy," souhlasil Harry. Odvodila jsem si, že Molly je asi recepční a co nejrychleji jsem si stoupla za dveře, které se otevírají směrem dovnitř, takže by mě teoreticky neměli najít.
"My se podíváme tady a ty se kukni do kabiny," zavelel Harry, takže jsem nezjistila, kdo je ten třetí. Někdo se vydal směrem ke mně, tedy, jak tomu říkají, do kabiny.
Dveře se otevřely a já se namáčkla co nejvíc na zeď. Do kabiny vešel Eddie a já jsem si v duchu oddechla. Kudrnáč se rozhlížel po kabině, ale já jsem dostala nápad. Jsme přece kamarádi, ne? Takže by mi mohl pomoct.
"Psst! Eddie!" spustila jsem šeptem, ale hned, jak se ze mě vydralo psst, tak se otočil a vykuleně na mě koukal. "Pomoz mi!" udělala jsem na něj psí očíčka.
"Okej. Počkej, než odejdou, potom tě odsud vyvedu," povzdech si nakonec a už chtěl jít zpátky za svým tátou, když jsem si ho k sobě přitáhla a dala jsem mu pusu na tvář.
"Děkuju," zčervenala jsem. On se jenom usmál a zamířil vedle.
"Eddie! Asi jsme něco našli!" ozvalo se od vedle a já jsem jenom doufala, že tím nemyslel můj noťas…
§§§
Jste zvědaví?
Najdou ji anebo ne?
A kdo je ten třetí?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hanča Hanča | Web | 14. july 2012 at 19:32 | React

Tohle určitě začnu číst. :)

2 Nerea Nerea | Web | 14. july 2012 at 19:50 | React

[1]: Děkují :D

3 Alča Alča | 14. july 2012 at 22:33 | React

1. Ani nevíš jak.
2. Maximálně noťas a poslechnou si písničku, ale Eddie ji odtamtum vyvede, takže ji ne.
3. Niall
Ten děj mě do sebe vztahuje čím dál víc, je to famouzní :D

4 Síma* Síma* | Web | 15. july 2012 at 16:20 | React

Tak né asi:D Jsem hrozně!
Najdou tu její písničku, ale Eddie ji odvede pryč, takže ji nenajdou:D
Niall!:D

Tohle čtu už odprvního dílu, ale teď to je úplně libový!:D Rychle další prosím:))

5 Nerea Nerea | Web | 15. july 2012 at 16:45 | React

Díky Símo, moc si vážím toho, že ji čteš už od začátku. Těš se na další díl :D

6 Síma* Síma* | Web | 16. july 2012 at 10:11 | React

[5]: Ani nevíš, jak moc se těším, co se stane!:D celej včerejšek sem seděla u počítače a čekovala kdy to tu bude:D

7 Nerea Nerea | Web | 16. july 2012 at 12:26 | React

[6]: Každej druhej den to sem hážu, abych stíhala přidávat i Holmes House ;)

8 Isa Isa | Web | 21. july 2012 at 17:26 | React

Jsem neskutečně zvědavá.
Našel jí jen Eddie, takže myslím, že nikdo jiný jí nenajde.
Niall. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement