Kapitola 37.: Vstávej, zlato

10. july 2012 at 12:27 | Nerea |  Halo
Je tady předposlední kapitola. Příběh se blíží svému konci a já vás chci poprosit, abyste Epilog tohoto příběhu komentovali co nejvíce. Chtěla bych vědět, kdo Halo četl. Tuhle kapitolu věnuji Annie, protože každý se může zmílit, takže si z toho nic nedělej. Užijte si kapitolu, Vaše Nerea.
P.S.: Je už z pohledu Roxy!

Z předchozí kapitoly: Nejlepší na tom ale bylo to, že než se Roxy uzdraví, tak budeme bydlet u Niky, Chrise a jejich mámy.
§§§

Kapitola 37.: Vstávej, zlato

Konečně nastal den, kdy mě měli propustit z nemocnice. Nepobyla jsem tady dlouho, ale už mi ty bílé stěny a hnusný zápach desinfekce lezly na mozek. Vyzvednul si mě tady Harry, kterého jsem naprosto chápala. Neobviňovala jsem ho z toho, co se mi stalo, protože to já jsem se rozhodla skočit tomu autu do cesty, já jsem se rozhodla zachránit mu život, protože beze mě by tady rozhodně nebyl.
"Konečně jsi tady!" rozkřikla jsem se, když jsem konečně uviděla Harryho. Políbili jsme se na přivítanou a já jsem poděkovala sestřičce, která mi na vozíček pomohla a která mě dovezla sem. Potom jsme s Harrym odjeli do domu Mittových. Musela jsem sedět na vozíčku, protože na berlích bych se neudržela. Měla jsem zlomenou levou ruku, pravou stehenní kost a dvě žebra na pravé straně hrudníku. Byla jsem mrzák, ale spraví se to.
Jediné naše štěstí bylo, že jsme měli dovoleno jít zadním východem, protože přes ty kvanta fanynek před nemocnicí bychom se rozhodně nedostali jen tak. Nejvíc mě ale udivilo, jak reagovali. Najednou už mi na Twitter ani na Facebook nechodily nenávistné zprávy. Místo toho mi všechny fanynky děkovali za záchranu Harryho života. Jak jsem si všimla, tak se to stalo i Worldwide trendem. Bylo to ale zvláštní. Muselo se stát něco tak hrozného, aby mě začali mít rády?
Autem jsme dojeli k Mittovým, kde na nás už všichni čekali. Měli velký světle modrý dvoupatrový dům, což bylo celkem štěstí, protože jinak bychom se tam všichni nevešli. Měla tam spát Eleanor a Danielle a taky zbytek naší party. Domů se vracel jenom táta, Simon a Emma.
Seděla jsem na předním sedadle, na sedadle smrti, jak se říká, Harryho vypůjčeného Range Roveru. Musela jsem chvíli počkat, než mi Harry donese vozík z kufru auta. Přinesl jej před dveře a sestavil ho. Já jsem mezitím otevřela dveře auta a nasměrovala jsem se čelem k Harrymu. Musel mě zvednout a přenést na vozík. Potom mě odvezl před dveře.
Jen, co jsem zazvonila, tak se dveře otevřeli a já v nich uviděla usměvavou Ellise.
"Zlato, už jsi v pohodě?" zeptala se mě Ellise, zatímco mě zuřivě objímala. Měla jediné štěstí, že si dávala pozor, aby mě moc nezmáčkla, jinak bych jí musela vynadat.
"Jasně, že jsem v pohodě. Sice ne úplně, ale už je to lepší," usmála jsem se a objetí jsem jí opětovala. Neříkala jsem ale až tak úplně pravdu. Ještě pořád jsem byla tak trošku v šoku z toho, co by se stalo, kdybych si toho auta nevšimla.
Odvezli mě dovnitř, abych se konečně seznámila s Nikčinou rodinou. V nemocnici na to totiž nebyl moc čas. No a Chris chtěl co nejvíce času trávit s Olive a Nikčina mamka musela chodit do práce.
"Dobrý de, paní Mittová," usmála jsem se na ženu, která na první pohled vypadala velice mile.
"Jsem Ivone. Tykej mi. Slyšela jsem na tebe spoustu chvály, Roxanne," usmála se.
"Jsem Roxy, ale doufám, že jsi o mě slyšela jen to dobré," rozesmála jsem se a ona se mnou. Byla to opravdu pěkná žena. Měla krátké hnědé vlasy promelírované blond barvou. Její oči měli zelenohnědou barvu, stejně jako ty Nikčiny.
"Já jsem Chris," ozval se asi devatenáctiletý mladý muž, který se objevil za Ivoninými zády.
"Jsem Roxy," potřásli jsme si rukou. Měl silné ruce a byl pěkně opálený. Měl světle hnědé vlasy ostříhané na helmu. Zpod ofiny vlasů na mě vykukovali oříškové oči, které zářily radostí a lásko vždycky, když se podíval na naši Olive.
Jen z pohledu do jeho tváře mi bylo jasné, že by klidně mohl být světoznámým modelem. Nejzajímavější na tom bylo to, jak byl skromný. Studuje na architekta, takže je poměrně vytížen učením, ale na Olive si najde čas vždycky, jak už jsem hodněkrát slyšela u mé postele v nemocnici.
"Hodně jsem toho o tobě slyšela," rošťácky jsem se na něj usmála, ale jakmile se na mě Olive vražedně podívala, tak jsem se jenom uchechtla a zmlkla jsem.
Přivítala jsem se s Niky a s ostatními mými kamarády a po výborné večeři jsme si sedli do obývacího pokoje, který byl luxusně zařízený, a začali jsme hrát společenské hry.
Nikčina mamka, Ivone, se vypravila s kamarádkami na koncert nějaké skupiny a měla se vrátit až zítra, protože jí Míša, jedna z jejích kamarádek, nabídla volnou postel k přespání.
A jelikož byla Ivone z domu, tak jsme si mohli dovolit trochu se odvázat. Chric vytáhl jednu prázdnou láhev od nějakého alkoholu a my jsme začali hrát flašku. Harry mi pomohl z vozíčku a pohodlně mě usadil na zem. Posadil se vedle mě, takže nebyl problém mu poděkovat vášnivým polibkem. Pak se to už pěkně rozběhlo.
No, jak bych to řekla… Pamatuju si, jak nám Nikča ukazovala, jak se míchá rum s Kofolou. No a pak… Ehm, už nic.
Probudila jsem se v posteli, což se dalo pokládat za zázrak, když m tak bolela hlava. Někdo si totiž musel dát tu práci, aby mě vynesl do schodů, protože v přízemí byla akorát velká kuchyň, jídelna, luxusní obývák, ložnice Ivony, její šatna a obrovská koupelna s odděleným záchodem. Nahoře byl pokoj Niky, Chrise a také spousta pokojů pro hosty. Bylo jich tam asi sedm. Přesněji si to nepamatuji.
Otevřela jsem oči a vedle sebe na posteli jsem uviděla ležet kudrnatou hlavu. Podívala jsem se pod deku a oddechla jsem si. Měla jsem na sobě spodní prádlo a všechny obvazy byly naštěstí na svém místě. Měla jsem ještě spoustu oděrek a modřin a nechtěla jsem, aby mě tak Harry viděl.
Můj kudrnatý smíšek ležel ke mně otočený zády, a jelikož jsem ho chtěla nějak romanticky probudit, tak jsem se natiskla na jeho záda. Nadzvedla jsem se na levé ruce, která byla v sádře, a do ucha jsem mu zašeptala: "Vstávej, zlato."
Zachvěl se, ale neprobudil se. Zvedla jsem od něj hlavu, a co jsem uviděla z druhé strany postele natisknuté na Harryho?
"Ahoj, zlato," zářivě se usmál rozespalý Loui v bílém tričku s proužky a v modrých trenýrkách s rozcuchanými vlasy a šibalským pohledem. Myslela jsem, že ho uškrtím, pakoně.
Naštěstí mi v tom zabránil Harry, který se otočil ke mně, obmotal mi paže okolo pasu a hlavu si zabořil pod můj krk, kam mi potom vtiskl i malý polibek. Já jsem ho začala hladit rukama ve vlasech a po zádech, nadzvedla jsem obočí a vítězně jsem se usmála na Louise, který se po tomhle mileneckém gestu sbalil a naštvaně odešel z pokoje.
Konečně jsem byla šťastná. Byla jsem sama s Harrym. Všechno neštěstí už máme doufám za sebou a já doufám, že teď to bude už jenom dobré. Ale pěkně ho Harry vyhnal, co?
§§§
Jak se vám líbila?
Myslíte, že Roxy zareagovala dobře? Nebyla to přece jeho vina, že je tak pochroumaná...
Jak se vám líbilo ráno s Louim? :D
 

4 people judged this article.

Comments

1 Andy Ryan Andy Ryan | Email | Web | 10. july 2012 at 13:35 | React

Je tu domluva, že se nikdo detaily rohovorů nedozví. Takže  musím mlčet jako hrob. Můžu ti ale říct, že dělat je byl můj nápad ;)

2 Rachna. Rachna. | Email | Web | 10. july 2012 at 15:33 | React

Opravdu se mě ptáš........ i love this story!!
Jo.... zachovala!
Lou to tam zabil :D :D LLN :D

3 Annie Annie | Email | Web | 10. july 2012 at 16:17 | React

Úžasná kapitolka :)
S tím Louiem - tak tohle jsem fakticky nečekala :)
Asi bych se tak zachovala, dokážu si živě představit ty jeho výrazy :))
Škoda, že už je to u konce :)
Ale ty určitě příjdeš s další povídkou - o Harrym :))

4 Nerea Nerea | Web | 10. july 2012 at 17:27 | React

[3]: Spíš se teď budu věnovat Niallovi a kapitolovce s ním. Jinak se pokusím sepsat nějakou krátkou kapitolovku s Harrym, ale nic neslibuju ;)

5 Mišulka Mišulka | Web | 10. july 2012 at 18:42 | React

úžasná kapitola :) umíš to tak dobře popsat, že se do tvojich příběhů vždycky vcítím :)

6 Hanča Hanča | Web | 11. july 2012 at 12:35 | React

Dnes jsem zrovna přidávala na onedirection-ff tvé povídky, a PÁNI!!  Ty píšeš neuvěřitelně. :)

7 Nerea Nerea | Web | 11. july 2012 at 13:03 | React

[6]: Taková chvála? Prosím tě, ty mě tady zahrnuješ lichotkami, které se naprosto nezasloužím... Ale přesto ti moc děkuji.
P.S.: Za pravdu se neděkuje a proto ti děkuji :P

8 Anny Lucky Anny Lucky | Web | 11. july 2012 at 13:08 | React

mmm krásný blog :DD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement