Kapitola 33.: Londýn, Brno

1. july 2012 at 13:42 | Nerea |  Halo
Taková, řekla bych, spojovací kapitola. Nic moc se v ní neděje, ale i to nic moc je celkem důležité. 34. kapitola bude už akčnější a jediná Alča tak trošku ví, co že se to v té kapitole vlastně odehraje ;) Užijte si kapitolu, Vaše Nerea.
...
Z předchozí kapitoly: Celou dobu večeře jsem se báječně bavila, stejně jako všichni ostatní. Ke konci jsem se divila, jak při takových záchvatech smíchu vůbec dokážeme udržet všechno to dobré nezdravé jídlo v sobě. Niall s tím ale očividně problém neměl.
§§§

Kapitola 33.: Londýn, Brno

Na turné jsme jeli jedním velkým tourbusem. Byl opravdu velký, větší než obvykle. Nevím, jak bych vám ho mohla popsat, protože se do něj vešlo víc, než se na první pohled zdálo. Měli jsme s sebou ještě druhý autobus, ve kterém jeli naše maskérky a stylisti.
Mezi nimi byla i Lou se svojí malou dcerkou Lux, se kterou jsme se seznámili už při přípravách na tuhle velkou událost.
Náš první koncert se konal v Londýně v jedné z arén, do které se vejdou snad tisíce lidí. Tour byla naplánovaná za tři týdny a lístky byly dány do prodeje přesně před týdnem. Bylo to až nemožné, ale ty lístky na celou tour byly vyprodané do čtyř minut. Zdálo se to až nemožné, že to fanoušci dokázali tak rychle.
Koncert byl neskutečný. Kluci zazpívali několik svých hitů. My, Rose, jsme zazpívali písničky, kterým se na Youtube dostalo nejvíce kladných ohlasů. A jelikož to byla společná tour, tak jsme za ty tři týdny dokázali společně připravit písně, které jsme zpívali dohromady. Tyhle ty "duety" měly neskutečný ohlas a já jsem si znovu musela sama pro sebe říct, jak je to všechno dokonalé.
Nic ale netrvá věčně a osud má zálibu ve stavění překážek. Dokud se ale nějaká z těchto překážek neobjeví, tak na to odmítám myslet.
Když koncert skončil, tak se samozřejmě konala ještě autogramiáda, kterou jsme strávili asi tři hodiny. Nikomu z nás to ale nevadilo. Dokonce si spousta holek i kluků chodili pro naše podpisy, pro podpisy Rose. Nebyli tady jenom kvůli One Direction, ale chodili sem i kvůli nám, kvůli Rose.
Původně jsem si myslela, že lidé na naše koncerty budou chodit jenom kvůli nim, kvůli klukům, ale oni sem chodili i kvůli nám.
Jistě, samozřejmě, že jsem jim záviděla jejich slávu, jejich fanoušky, ale nikdy bych jim nezáviděla tak moc, až bych se je snažila zničit. Záviděla jsem ji, to nepopírám, ale nikdy jsem na ně nepomyslela ve špatném.
Londýnský koncert tedy dopadl více než dobře. Fanoušci byli neskuteční a musím říct za všechny, že jsme si to opravdu užili. Program koncertu byl vynikající, snoubil naše písničky, vtípky mezi námi a bylo do něj zapojené i publikum.
Navzájem jsme si dokonce dělali i naschvály, což se mi ještě nikdy před tím na koncertě nestalo. Jako příklad těchhle srandiček můžu uvést to, jak mi Olive ukradla červené boty na platformě, když jsem seděla na pohovce. Běhala jsem tam jenom v silonkových ponožkách, upnutých tmavých kalhotách, bílém tričku a modrém saku. Všichni jsme byli sladění do těchto tří barev, ale to už odbíhám od tématu.
Zayn ukradl Niallovi sušenky a běhal s nimi po celém pódiu. Nakonec je hodil mězi fanynky a myslím, že se z nich stal dost drahý suvenýr, protože se toho dotkly Niallovy rty.
Anebo když Sam začala pošťuchovat Liama, tak jako to udělal ten lenochod z Doby Ledové. Pošťuchovali se a to jenom proto, že Liam se nechal vyprovokovat. Musela do toho zasáhnout Ellise, jinak ti dva by v tom nikdy nepřestali. Fanoušci ji hned otitulovali mamkou obou dvou skupin.
Byla to tak trochu pravda, ale rozhodně se nedalo říct, že by náš taťka a naše mamka byli spolu. Liam měl Dani a Ellise měla Niallka a všichni byli spokojení, jenom Danielle trošku žárlila, ale to se dalo čekat. Postupem času ji to ale přešlo. Poznala, že Ellise a Niall jsou si souzeni. Ona ho krotila a on popustil uzdu její ztřeštěnosti. Ti dva byli díky sobě v naprosté rovnováze.
Druhý den po koncertu v Londýně jsme nastoupili do soukromého letadla, abychom přeletěli Lamanšský průliv směrem do Paříže, kde se měl konat další z našich koncertů. Do Paříže jsme jeli už dříve zmiňovanými autobusy a koncert tam dopadl opravdu dobře.
Našli se samozřejmě i výjimky. V každém městě se našla alespoň malá skupinka holek, které mi říkali, jak pro Harryho nejsem dost dobrá. No, a když k tomuhle přičtete nevyspalost, neustálý tlak okolního prostředí a trému před každým koncertem, tak je to pěkně silný koktejl nepříjemných pocitů a tak nebylo ani divu, že jsem i párkrát plakala. Měla jsem kolem sebe ale svoji rodinu a to mi dost pomohlo. Děcka a fanoušci, kteří mě mají rádi, mě neskutečně podrželi.
Projeli jsme Francií, Belgií, Lucemburskem, Nizozemím, Finskem a Německem, až jsme přijeli do České Republiky, kam jsme se těšili nejvíc, teda aspoň já, protože Fanynky právě odtud mi posílali spoustu zpráv o tom, jak nám s Harrym drží palce. V Česku jsem se cítila opravdu nejlépe a musím se pochlubit, že jsem se celou tour snažila naučit pár základních frází, jako je: Ahoj, jak se máš? Jmenuji se Roxy. A taky frázi: Kde to jsem? Ale to jen tak pro případ, že by mě ty paka někde zapomněli.
Mimochodem musím také poznamenat to, že se s Olive rozešel Dominik. Stalo se to zrovna tehdy, když jsme měli koncert v Berlíně. Napsal jí SMSku během koncertu, ale ona si ji přečetla a ustála to. Když koncert skončil, tak ani nebrečela. Myslím, že ji to muselo doopravdy bolet, ale v průběhu koncertu z ní ta nejhorší vlna smutku tak nějak vyprchala.
V Česku jsme měli vystupovat v Plzni, Praze, Brně a v Ostravě. V Brně jsme se měli znovu setkat s Nikolou, která je původem z Česka a v Londýně bývá každý druhý měsíc. Jezdí tam za otcem, který si našel novou přítelkyni Marry a s ní má šestiletou Cassie a Melanie, která je z Marryina předchozího manželství.
Nikola v Česku bydlí u mámy někde poblíž Brna, ale přesněji si místo jejího bydliště nepamatuju. Poslali jsme jí ale tři V.I.P. lístky na náš koncert v Brně a doufali jsme, že se tam ukáže spolu se svojí mámou a o tři roky starším bratrem.
Přijeli jsme tedy do Brna. Hned po příjezdu nás čekal koncert, ale to nám vůbec nevadilo. Byly jsme totiž strašně moc natěšení na to, co nám na náš koncert řekne Niky, protože s ní jsme skypovali i facebookovali snad neustále. Stala se z ní naše dobrá kamarádka a to jsme ji naživo viděli jenom jednou. Nemyslím tím přes webku, ale z očí do očí… Stejně to zní divně.
V zákulisí jsme se převlékli do čistého, Lou a její pomocnice nás namaskovali, my jsme si ještě prohlédli a prošli scénu (pódium) a koncert mohl začít.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement