Holmes House .*.prolog.*.

8. july 2012 at 10:30 | Nerea |  Holmes House
Takže, je tu prolog k nové povídce... Chci vědět, jaké jsou vaše názory, takže jestli byste byli tak laskaví a zanechali byste v komentářích svůj názor, tak vým budu opravdu vděčná. Ať se vám líbí, Vaše Nerea.

Prolog: Pan Modrooký

Vyšla jsem ze Starbucksu. Nesla jsem si teplé kakao s kousky marshmallows, moje oblíbené pitíčko. Musela jsem jít ještě do kanceláře, takže jsem šla poměrně rychle. Bohužel jsem už teď šla o nějakých těch pět deset minut pozdě.

Zrovna jsem si přihnula z kelímku, když do mě vrazil nějakej pošuk v bílým. Fakt, nekecám. Měl na sobě bílé tenisky, upnuté bílé kalhoty z hodně nízkým rozkrokem, obyčejné bílé tričko s obepnutým límečkem kolem krku. Jediné, co narušovalo tuto jednotu, byla světle růžová mikina od Jacka Willse. Beztak to byl nějakej homosexuál. Ne, že bych proti nim něco měla, to ne.
Díky "ochotné asistenci" pana Modrookého jsem si vylila kakao na moje nové Lacoste tričko. Byla jsem docela naštvaná. Ne kvůli tričku, ale kvůli kakau, protože nemám čas si zajít koupit nové.
Zastavila jsem se a podívala jsem se dolů na tričko. Až tak hrozný to zase není, pomyslela jsem si. Ale z mého kakaa nic nezbylo. Jak mám, sakra, celej den přežít bez pravidelné ranní dávky té lahodné tekutiny plné cukru? Tak to je mi opravdu záhada.
Kluk přede mnou jenom vykulil oči a pootevřel pusu.
"Dívej se, co děláš!" řekla jsem poněkud naštvaně a ukázala jsem na svoji osobu.
"Já… Moc se omlouvám. Nechtěl jsem ti zničit tričko," řekl naprosto normálně, ale lítostivě. Homosexuál to tedy rozhodně není, ale to, že je blonďatej blbec mi nikdo nerozmluví.
"Nejde mi tak o to tričko, ale o to kakao. Celej den bez té božské many nevydržím," objasnila jsem mu. Začala jsem se uklidňovat a po chvíli jsem mu dokonce věnovala úsměv. Pro kakao pošlu jednu ze sekretářek, asi Anniu.
Pan Modrooký přede mnou zase vykulil oči, zřejmě nečekal takovou změnu chování. No což. Začal se nadechovat, že něco řekne, ale nestihl to.
"Sorry, ale na vybavování nemám čas. Musím do práce a už teď mám zpoždění," usmála jsem se, obešla jsem ho a vydala jsem se po ulici k autu. "možná nás osud svede znovu dohromady, Blondie" křikla jsem na něj ještě přes rameno. Chvíli za mnou bylo ticho a potom se ozval výbuch smíchu. Znovu jsem se ohlédla a uviděla jsem blonďáka, jak se válí po zemi smíchy. Opravdu šílenec, pomyslela jsem si, ale stejně jsem se na malý okamžik taky rozesmála.
***
Bylo kolem sedmé večer, když jsem se konečně dostala z kanceláře. Kakao jsem si nechala přinést, takže jsem se nakonec nezcvokla, naopak jsem měla docela dobrou náladu. Celý den jsem musela myslet na pana Modrookého. Menší rozptýlení mi poskytoval akorát Lupa, můj pes. Jo, já vím, hrozné jméno, ale tenhle labrador byl dřív Alexe, mého bráchy. Vlastně jsme nebyli praví sourozenci, ale vždycky jsme to tak cítili. Lupa je slepecký pes. Dřív patřil bratrovi, ale po té nehodě je jenom můj.
Vzala jsem si kabelku s nějakými dokumenty, které mi dala Emma, výkonná ředitelka mých hotelových jednotek. Dále jsem si vzala moje sáčko, které jsem tu předevčírem nechala, potom jsem vzala ještě vodítko a spolu s Lupou jsem se vydala přes jeden takový menší parčík k autu.
Venku byla celkem zima, ale cestou jsem alespoň měla možnost Lupu vyvenčit. Připnula jsem Lupovi vodítko k obojku a mohli jsme vyrazit.
Nešli jsme nijak rychle, protože Lupa už měl za celý den plné nožky běhání, stejně jako já. Šli jsme celkem potichu, takže jsem za sebou uslyšela něčí kroky, hned, jak se začal přibližovat.
Nebála jsem se, že to je nějaký úchyl, protože tady v Londýně jich moc nebylo. No a i kdyby to byl nějakej prasák, tak mám Lupu a ten mě ochrání před kýmkoli. Nakonec jsem si nasadila sluneční brýle. Bylo mi celkem jedno, že už je tma. Já jsem se v nich prostě cítila dobře, protože jsem se mohla koukat kamkoli a lidi procházející kolem můj pohled ani v nejmenším nezachytí.
Kroky se rychle blížily a tak jsem předpokládala, že nějakej cvok běhá "pozdě" večer v opuštěném parku, kde není ani noha, pokud teda nepočítáte mě, Lupu a nějakou tu chamrať, jako je hmyz a brouci. Fuj. Z brouků mám úplnou fóbii. Jsou pro mě jako ta nejhnusnější zkažená pizza pro jedlíka.
Šla jsem po úzkém chodníčku poklidně dál. Slyšela jsem ty kroky za mnou a ten, s prominutím, debil do mě stejně napálí plnou rychlostí. Naprosto nechápu, jak si mě nemohl všimnout. Je sice pravda, že byla už celkem tma, ale svítili tu lampy. I přes to si ale dám snad pozor, kam běžím a neřítím se bez rozmyslu tmou.
Samozřejmě, že jsem skončila na zemi. Ten týpek ležel na mě, a to Lupa nemohl unést a proto začal nechutně nahlas štěkat.
"Lupo! Ticho!" zařvala jsem na něj.
Ten kluk se ze mě začal zvedat. Nevěděla jsem, jak vypadá, protože jsem na té zemi skončila obličejem dolů. Když jsem se, konečně, zvedla i já, tak jsem se natáhla po Lupově vodítku a otočila jsem se na toho kluka, kterej mě srazil.
Byl to ten blonďák z rána. Jistě, pan Modrooký. Znova do mě musí narazit, to je teda fakticky skvělá náhoda. Jakoby nestačilo, že ho mám celej den před očima. On do mě musí ještě znova vrazit.
Vykulil na mě oči. Zase. Ráno to udělal taky. "Ty jsi ta holka s kakaem!" rozzářil se.
"Blik, cvak, příjem. To ti to ale trvalo," řekla jsem ironicky.
"Ten flek byl ale opravdu pěknej," usmál se. Skvělé, tak pán umí i mluvit. No, to je pokrok.
"Myslíš tento flek," řekla jsem a rozepnula jsem si sako.
"Jo, přesně ten," ukázal na ten flek, jako bych ho dneska neviděla už stokrát.
"Abych tak pravdu řekla, tak jsi velice taktní," pochválila jsem ho. Samozřejmě ironicky.
"Och… Ježiši, sorry," zamumlal si pod nos. "Moc se ti omlouvám, jak za to ráno, tak za to, že jsem do tebe vrazil teď," omluvil se nakonec upřímně, takže jsem se opět trochu uklidnila. Poslední dobou jsem nějak moc výbušná. No, posledních osmnáct let. Huh.
"Jo, omluva se přijímá, ale teď už musím jít," usmála jsem se na něj a s pozvednutým obočím jsem sledovala, jak se mu na tváři vytváří tak smutný obličej, že ani opuštěné štěňátko mu nemohlo konkurovat. Musím ale uznat, že je roztomilej.
"Zase mi mizíš?" posteskl si.
"Jo a tentokrát mizím i s Lupou," usmála jsem se.
"S lupou?" zatvářil se… Ani nevím jak to popsat. Prostě se nějak zašklebil.
"To je můj pes. Jmenuje se Lupa," objasnila jsem mu situaci a usmála jsem se. Vzpomněla jsem si na bráchu.
"Fakt? Lupa? To je dost divný jméno pro psa," poznamenal s úsměvem.
"Zase až tak hrozný to není. Najdou se i horší," obhájila jsem krásné jméno mého milovaného pejska, ale sama jsem, z vlastní zkušenosti, věděla, že mám pravdu. Jsou mnohem horší jména než Lupa. Jako například to moje.
"Tak ahoj, Blondie. Možná se zase někde srazíme," usmála jsem se a otočila jsem se k odchodu.
Než jsem ale stačila udělat další krok, už stál přede mnou. "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se s hlavou nakloněnou na stranu.
"Sher,"oznámila jsem neutrálně.
"Já jsem Niall."
"Pekný jméno," pochválila jsem ho.
"Díky, ale to tvoje je jenom nějaká zkrácenina, ne?" zeptal se poněkud zaraženě.
Nejistě jsem se usmála. Svým jménem jsem se zrovna chlubit nemohla a tak jsem pověděla jenom: "Jo."
"A jak se teda jmenuješ celým jménem?" zeptal se." Já jsem Niall Horan."
"Řeknu ti to. Ty se nebudeš smát a potom mě pustíš domů, ano?" zeptala jsem se. Jenom mi na to pokýval hlavou. "Jmenuji se Sherlocka Nikol Holmesová, těší mě."
§§§
Tak co, líbílo se?
Líbí se vám Sher?
A co Niallko? Myslíte, že jsem ho zatím vystihla dobře? (myslím jeho povahu a chování)
 

2 people judged this article.

Comments

1 DiDi DiDi | 8. july 2012 at 18:06 | React

No nádhera. Ty jména jsou fakt za moc, nejdřív Lupa, což je fakt bezvadný jméno pro psa, když něco hledá. A nakonec Sherlocka, to už mě fakt dostalo úplně, si rovnou můžeš založit rodinou vyšetřovací kancelář :D :D :D ne sranda, ale fakt dobrý. A Niallka si vystihla výborně! Už se těším na další díl.

2 Nerea Nerea | Web | 8. july 2012 at 20:47 | React

[1]: Děkuji lásko. Zase jsi mě podržela a pěla na mě jenom smou chválu. Moc ti děkuji :*

3 young-love young-love | Web | 9. july 2012 at 13:07 | React

Je to perfektné!
Inak nechcela by si spriatelit? AK máš záujem tak by som bola rada Keby si sa zapísala lebo naozaj skvele píšeš :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement