Holmes House .*.4th chapter.*.

24. july 2012 at 14:19 | Nerea |  Holmes House
Další kapitola. Chtěla jsem, aby byla něco extrana včerejšek - jako dárek pro kluky. Ale všera jsem nějak neměla inspiraci to dopsat. Dávám ji vám sem až dnes. Užijte si ji, Vaše Nerea.
P.S.: Učím se poctivě shufflin' :DDD

4th Chapter: Jedna hodina

"Takže, co budeme tu hodinu dělat?" zeptal se ten roztomiloučký blonďák, o kterém jsem si dříve myslela, že je homosexuál.
"Co myslíš?" zeptala jsem se na oplátku tak nějak lísavě. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mluvím ironicky, ale aby si z toho odvodil něco žhavějšího. Něco, co bych nikdy nedělala s někým, koho znám jenom pár hodin.

"No, je to jenom na tobě," zčervenal a sklonil hlavu. Pořád jsme byli ještě v klubu a já jsem se už nemohla koukat na to, jak je rozpačitý.
"Tak pojď," řekla jsem rázně, chytila jsem ho za ruku a vytáhla jsem ho z klubu. Apple byl celkem známý klub, ale bylo to spíš místo, kde se potkávali pouliční tanečníci, aby si navzájem ukázali, kdo je vlastně nejlepší. Normálně byste tady na celebrity nenarazili, ale i pro takový případ měl Eddie, jako vůdce ochranky, nařízeno nevpouštět do klubu fotografy a další jim podobné.
Hodinka právě začala. Budeme s N. v parku. Užij si to s H. ;), napsala jsem Becce esemesku a bylo mi jasné, že mi tu narážku na Harryho nějak oplatí.
Zatáhla jsem Nialla do parku, který byl přímo naproti Applu. Šla jsem s ním až úplně doprostřed, abychom si mohli sednout do altánu, který tady stál.
Když jsme se posadili, tak se kolem rozhostilo takové to divné ticho. "To je ale trapný ticho," konstatovala jsem s úsměvem a Niall se začal usmívat, až se při pohledu na moji vážnou tvář rozesmál tak, až spadl z dřevené lavečky. Seděli jsme vedle sebe, takže mě stáhl s sebou. Pošuk, ale nasmála jsem se.
"Okej. Už se nesměju," snažil se zadržet smích. "Když už tu spolu tak sedíme, tak se tě na něco zeptám a ty mi odpovíš pravdu, ano?"
"Jo, ale v těch otázkách se budeme střídat," určila jsem si jednu podmínku. Byl to ale celkem dost dobrý nápad… Alespoň mezi námi nebude to trapné ticho.
"Takže… Ty jsi tanečnice?" zeptal se napoprvé.
"Ano," jednoduchá odpověď na jednoduchou otázku. "A co jsi zač ty?"
"To není fér."
"Je to fér. Zeptal ses, jestli jsem tanečnice a já ti odpověděla, že jsem, což je pravda," dělala jsem chytrou.
Niall si jenom povzdechl, ale potom nahodil úsměv. Zřejmě je neuvěřitelně splachovací. "Jsem zpěvák. Jsem jedna pětina One Direction."
"Pěkný, takže to jsme něco jako sousedé v povolání," usmála jsem se. Vždycky mi přišlo, že zpěv, tanec a hraní jsou nějakým způsobem propojené. Asi je to tím, že jsou pokládány za umělecké odvětví.
"Jo, tak nějak," usmál se a jeho oči se rozzářily. Všimla jsem si toho až teď, ale dělaly to pokaždé, když se usmál anebo když se rozesmál. "Jak ses k tanci dostala?" upřeně se zahleděl na můj obličej a já byla najednou nervózní. Zčervenala jsem.
"Poprvé jsem se začala učit tancovat ve čtyřech letech, ale tancovala jsem už před tím. Madeline říkala, že ošetřovatelky v domově si mezi sebou šeptaly, že jsem se narodila v tanečních botách, protože jsem se točila snad neustále, a když jsem spadla, tak jsem nebrečela. Prostě jsem se zvedla a zkusila jsem to znova," zavzpomínala jsem si trošku. Najednou mi došlo, že jsem mu toho řekla víc, než jsem chtěla. Mohly za to jeho modré oči.
"Ty jsi z domova?" zeptal se opatrně.
"To už je druhá otázka," upozornila jsem ho s úsměvem na tváři. "Jak ses ty dostal ke zpěvu?"
"Začalo to, když jsme s mamkou a s tetou jeli autem a já jsem si jenom tak zpíval. Myslel jsem, že hrozně krákám, ale hráli moji oblíbenou písničku bez textu, a tak jsem začal zpívat nahlas. Až doma jsem zjistil, že si teta myslela, že to je rádio. Můj hlas se jí líbil a já jsem se začal věnovat zpěvu víc než před tím. Když mi bylo šestnáct, tak jsem se přihlásil do X Factoru. Tam mi, a pár dalším, řekli, že bych jako sólista neprorazil a tak nás dali dohromady. Díky Simonu Cowellovi se dala skupina kluků dohromady. Já, Zayn, Harry, Liam a Louis jsme stali světoznámou boy band One Direction," poslední slova řekl hlasem, který většinou slýchávám jenom v televizi, když se dívám na pěvecké soutěže. Přesně takový hlas představuje různé umělce.
"Wow, asi jste dost slavní," musela jsem to uznat.
"Jo, to jsme," usmál se.
"Ale to nebyla otázka," zašklebila jsem se na něj.
"Okej, okej. Takže, ty jsi z dětského domova?" zeptal se znovu opatrně. Nevadilo mi to. S touhle skutečností jsem smířená už poměrně dlouhou dobu.
"Jo, ale nejenom, že mě někdo nechal před dveřmi dětského domova tady v Londýně, ale v zavinovačce byl zastrčený můj rodný list bez jmen matky a otce, ale s mým jménem. Moje biologická matka mi dala jméno Sherlocka Nikol Holmesová, což je hrůza. Jakoby se mi chtěla pomstít za to, že jsem se narodila. Teď už mi to tak nevadí, ale když mi bylo čtrnáct, tak mi to nehorázně lezlo na nervy," usmála jsem se při vzpomínce na to, jak se snažím uprosit Made, moji adoptivní mámu, aby mi změnila jméno třeba na Sofii. Hlavně, že se nebudu jmenovat Sherlocka. "Mamka mi tehdy řekla, že výjimečná jména dostávají výjimečné osoby a tak jsem se nechala ukecat a trošku jsem se zklidnila. Dneska jsem na svoje jméno pyšná. Obzvlášť, když představím Lupu a potom sebe. Většina lidí se může potrhat smíchy," ušklíbla jsem se.
"Jaká je tvoje oblíbená barva?" zeptala jsem se pro změnu zase já.
"Hmm… Nevím. Mám rád všechny barvy, takže…," pokrčil rameny. "A tvoje?"
"Modrá. Rozhodně modrá. Taková modrá, jakou mají tvoje oči. Ta se mi líbí," zadívala jsem se do těch jeho studánek. Niall zčervenal, ale pohled nesklopil.
"Mě se zase líbí tvoje oči," zašeptal a naklonil se ke mně blíž. Naše tváře od sebe byly jenom kousek, takže jsem mohla cítit jeho dech. Skoro jsme se dotýkali nosy, když jsem se odtáhla. Nemohla jsem mu dát pusu na pusu. Vždyť ho ani neznám. A tak jsem se k němu naklonila a věnovala jsem mu polibek na tvář. To aby si nemyslel, že mi je lhostejný.
"Víš… Líbíš se mi, ale ještě tě moc neznám a nechtěla bych to uspěchat," zadívala jsem se do země.
"I ty se mi líbíš," zvedl můj pohled od země a roztomile se na mě usmál. Sáhnula do kapsy kalhot a vytáhla jsem odtamtud můj Blackberry a podala jsem ho Niallovi.
"Zadej mi tvoje číslo," řekla jsem. On si blesku rychle z kapsy vytáhl Iphone a podal mi ho. Zadala jsem mu tam svoje číslo, své jméno a příjmení. Potom jsme si vrátili mobili a navzájem jsme se vyfotili. Uložila jsem si jeho číslo a schovala jsem mobil do kapsy. Další půlhodinku jsme si povídali a tím naše společná hodina skončila. Bylo mi jasné, že si počkám, až mi zavolá nebo napíše sám.
U klubu jsme se rozdělili, protože on šel s Harrym chytit taxíka a my s Beccou jsme si zašly pro naše auto. Zanedlouho jsme byly doma, když mi zapípala esemeska.
Ještě se uvidíme, Sherry. -N. Usmála jsem se a vrátila jsem mobil do kapsy. Budu se těšit Nialle.

.*.
Co myslíte, kdy se zase setkají?
Líbilo se vám pojetí hodinky?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 ruia ruia | 24. july 2012 at 14:52 | React

řekla bych že na další den přiklušou všicni k ní do studia :-D
pěkně napsané :-)

2 Isa Isa | Web | 24. july 2012 at 14:54 | React

Nevím, kdy se setkají, ale doufám, že brzo. Moc se mi líbilo.
Bože, já tuhle povídku tak miluju. Nemohla jsem se tohohle dílu dočkat a když jsem sem před chvilkou přišla a viděla to, tak jsem ječela, jako šílená. :D Krásný díl, opravdu moc se těším na další. :)

3 Nerea Nerea | Web | 24. july 2012 at 21:10 | React

[1]:[2]: Děkuji. Jste zlatíčka. Moje nejvěrnější komentátorky :* Love ya

4 Sweet~Marshmellou* Sweet~Marshmellou* | Web | 25. july 2012 at 10:55 | React

No skvělá,jako vždy! chci si předčíst všechny tvoje povídky,páč píšeš fakt skvěle bejbé :-* a máš moc pěkný dess! ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement