Kapitola 30.: Seznámení s Emmou

10. june 2012 at 13:54 | Nerea |  Halo
Ahojte, je tu další kapitola. Je tu trošku pozdějc, ale jelikož jsem dělala dárek na kámoščiny narozky, tak mi snad odpusíte. Užijte si kapitolu, Vaše Nerea.

Z předchozí kapitoly: "Ano, pane," udělala jsem klasické vojenské gesto rukou. No to, když dáte ruku k hlavě a pak jí prudce odseknete… Nevím, jak jinak to mám popsat. "Smím odejít, pane?" zeptala jsem se ještě.
"Jistě, důstojníku," povolil s úsměvem na rtech táta a já jsem se vydala zpátky do obýváku. Tam jsem uviděla, jak se Harry tulí k Louimu a potom, kdo je tady strašpytel.
§§§

Kapitola 30.: Seznámení s Emmou

Už skoro půl hodiny jsem se chystala na tu večeři s tátou, kde mi měl představit tu svou Emmu. Bylo mi trošku líto mámy, ale jelikož ta už je nějaký ten čas v nebi, tak se táta prostě musí hnout dál. Nevadí mi, že si našel přítelkyni, protože je sní očividně šťastný. Ona ho dokáže rozesmát, vykouzlit mu na tváři úsměv, což mě se celá ta léta od smrti mámy ani jednou jedinkrát nepovedlo.
"Harry?!" zavolala jsem na svého miláčka z koupelny.
"Ano, zlato?" zeptal se mě přes dveře. Byl nakvartýrovaný u mě v pokoji, protože jsem se svého místečka nechtěla vzdát a tak jsme spolu bydleli v mém skromném pokoji.
"Půjčil bys mi na dnešek ten tvůj béžový svetr?" zeptala jsem se. Zkusila jsem ho z něj vymámit už od té doby, co mi o té večeři táta řekl, takže asi tak tři hodiny zpátky. Pokaždé mi řekl ne. Strašně si na tom svetru zakládá. Je jeho nejoblíbenější. Je jemný, ani ne moc silný a je na knoflíčky. Harry ho nosí skoro pořád na doma, když je mu zima, ale mě ho nepůjčí.
"Ne, nepůjčím," stál si zatvrzele za svým. Víte, řekl to takovým tím nabručeným trošku vyšším hlasem, takže to vlastně znělo moc roztomile, ale to je teď vedlejší. Ten svetr jsem chtěla, protože dokonale doplňoval můj komplet na dnešní večeři a já už jsem neměla čas na to, abych vymýšlela nějaké jiné kombinace. Musela jsem ten svetr získat.
Prudce jsem otevřela dveře od koupelny a tím jsem se Harrymu ukázala v celé své kráse. Měla jsem na sobě světle šedé, úzké kalhoty a tmavě šedé tričko na ramínka. Vlasy jsem měla v jednoduchém drdolu, z kterého ale uteklo spoustu pramínků, které se mi teď vlnily okolo obličeje. Byla jsem jenom lehce nalíčená, ale musím uznat, že jsem vypadala nádherně.
Harry na mě jenom zíral. V rukou svíral ten svůj svetřík, ale jelikož byl omámený z pohledu na mě, tak ho nedržel tam moc pevně.
Svůdným krokem jsem k němu přišla, zavlnila jsem boky, naklonila jsem se k němu trupem a hlavou, dívala jsem se upřeně na jeho rty a… Vytrhla jsem mu tu béžovou nádheru z ruky. Šibalsky jsem se na něho usmála.
Jen, co se vzpamatoval, tak už byl na nohou. Pomalu se ke mně přibližoval, ale já jsem mu pořád ustupovala, až jsem narazila na zeď.
"Jak se tak zdá, tak je naše kočička v pasti," ozval se mírně chraplavým hlasem a začal mi konečky prstů jezdit po tváři. Když přejel po mých rtech, tak jsem přivřela oči. Byl tak neodolatelně sexy. Úplně jsem v jeho rukách ochabla a nechala jsem se hýčkat jeho prsty a rty. Nevinné škádlení se zvrhlo ve vášnivé mazlení, ale nakonec jsem z toho vyšla vítězně, se svetrem v ruce.
***
"Tak jsem tady," řekla jsem, když jsem uviděla tátu s nějakou ženou, která stála po jeho boku. Oba dva stáli před jednou zapadlejší nóbl restaurací. Ta žena byla něčím zvláštní. Mohlo jí být kolem čtyřiceti, ale i přes svůj věk vydala pořád tak nějak živě… Řekla bych spíš aktivně a energicky. Živě zní tak, jako kdyby měla být už seschlá stařenka, která se nehne na krok. Musím ale uznat, že byla nádherná. Měla tmavě hnědé vlasy dlouhé asi po lopatky a byla oblečená v jednoduchých zelených šatech na ramínka. Přes ramena měla přehozené černé, svetrové bolerko. Byla velice elegantní a na tváři měla zářivý, upřímný a hlavně milý úsměv. Myslím, že pro mého otce byla dokonalá.
"Konečně jsi tady, zlato," ozval se táta hned, jak mě spatřil. Přišel ještě blíž ke mně i s Emmou a začal s představováním: "Roxanne, tohle je moje Emma. Emmi, tohle je moje milovaná Roxy."
Podívala jsem se Emmě do očí a uviděla jsem v nich nehynoucí lásku k mému otci a taky nefalšovanou radost. Tahle Emma se mi líbila čím dál, tím víc.
"Těší mě," podala jsem jí ruku.
"I mě," poprvé za celou tu donu promluvila, a že měla opravdu pěkný hlas. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Bylo mi jasné, že jsme si padli do oka na první pohled.
***
"A kde vlastně pracuješ, Emmo?" zeptala jsem se a hned na to jsem si do pusy strčila další sousto farmářského salátu.
"Pracuji jako organizátorka? Možná. Mojí prací je zařizovat volné haly a prostory pro vystoupení One Direction a poté musím ještě dohlédnout na to, aby vše vypadalo tak, jak má," mluvila o své práci s úsměvem na tváři. Zřejmě byla ráda za to, co dělá.
"A jak jste se vlastně s tátou seznámili?" zeptala jsem se na něco, co mu už dlouho vrtalo hlavou.
"No, víš. Jednou vznikli na pracovišti nějaké komplikace. Majitel jedné arény si nějak nemohl vzpomenout na to, že by nám něco sliboval, anebo že by podepisoval nějaké povolení. Nemohla jsem s tím nic udělat, a tak jsme museli jeden koncert One Direction úplně zrušit. Matt to se mnou další dvě hodiny řešil, než konečně přišel na to, že to je chyba majitele. Byla tak strašně roztomilý, když se zlobil, že jsem se prostě musela smát. Nešlo to zastavit. Když jsem se válela smíchy po zemi, tak se jenom uchechtl, pomohl mi na nohy a pozval mě na kafe. Když jsem se ho zeptala, proč mě pozval, tak mi odpověděl…"
"Odpověděl jsem, že si ještě nikdo nedovolil vysmát se mi do obličeje a ten, kdo to udělal, že musí být nějakým způsobem výjimečný. A byla to pravda," zamilovaně se na sebe podívali a políbili se. Nechutný vidět vlastního otce, jak se s někým líbá…
***
"Děkuji ti, Matthew. Moc jsem si ten večer užila," uslyšela jsem Emmu říkat, když jsme ji s tátou vysazovali před jejím domem.
"Nemáš za co děkovat. To já děkuji tobě, že jste se seznámili tak dobře," usmál se na ni, chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Neodvrátila jsem pohled, protože jsem si na jejich polibky průběhem večera zvykla. Když se líbali, tak měli oba zavřené oči, to znamenalo, že je to pro oba něčím výjimečné. To znamenalo, že Emma není jenom zlatokopka. Teď už jsem byla naprosto v klidu. Ještě pár takových schůzek a už se k nám může nastěhovat. Kdyby se to stalo, tak nebudu vůbec proti.
Když se konečně rozloučili, tak se táta vydal k autu, nasedl a usmál se na mě. Najednou mě objal. "Díky, zlatíčko," zamumlal mi do ramene.
"Nemáš zač, tati. Jsem ráda, že jsi konečně šťastný a Emma je dobrá ženská. Je poctivá, energická a dokáže tě rozesmát a to je nejdůležitější," zabořila jsem mu hlavu do vlasů.
"Mám tě tak rád, holčičko," řekl mi, když se ode mě odtáhl a láskyplně se mi podíval do očí.
"I já tě mám moc ráda, tati," usmála jsem se.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Rachna. Rachna. | Email | Web | 10. june 2012 at 14:17 | React

Awwww to je tak awwww... a ten Harry... hádka o svetr :D Ale dobře ho dostala :D Ta Emma je asi v poho :D

2 Adele. Adele. | Web | 10. june 2012 at 16:07 | React

Ve favs už tě mám. :)♥

3 Lejla ♥ Lejla ♥ | Web | 10. june 2012 at 18:36 | React

Ten svetr ten začátek :* :)) Krásný! :D :) A ta Emma se zdá být hodná, uvidíme :)

4 ~ Bonitka ◡‿◡✿ ~ Bonitka ◡‿◡✿ | Email | Web | 10. june 2012 at 18:46 | React

Pekný blog aj design :)

5 Sweet~Marshmellou* Sweet~Marshmellou* | Web | 10. june 2012 at 20:55 | React

ááá další skvělý díl!

6 Dizzie Dizzie | Web | 10. june 2012 at 22:01 | React

Boží díl, jako vždycky!:D Těším se na další díl!:)

7 Nerea Nerea | Web | 10. june 2012 at 22:28 | React

Všwm vm mocděkuju :* Love, ya!

8 Eliss Eliss | 11. june 2012 at 15:43 | React

Takžéé nejvíc se mi líbilo, jak vytrhla Harrymu svetřík :P :D a taky to, jak dobře proběhlo seznámení s Emmou :) opět krásný díl ;)

9 *Anny* *Anny* | Web | 3. august 2012 at 17:29 | React

To jak se snaží z Harryho vymámit ten svtřík je dokonalý :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement