Kapitola 25.: Harryho ráno poté

26. may 2012 at 17:59 | Nerea |  Halo
Je tady další kapitolka. Snad se vám bude líbit, jak jsem to zaonačila a nakonec vyřešila. Jak už jsem říkala Alči, nečekejte sad end, na ten totiž nemám. Moje příběhy knčí jenom Happy Endem a sad endy nemám ráda, takže... Chci poděkovat další mojí kamarádce ze školy, která čte moji povídku. Díky Eliss, jsem strašně moc ráda, že se ti moje psaní líbí :D. A abyste nepřišli zkrátka, tak chci poděkovat všech ostatním, kdo čtou moji kapitolovku a obvzlášť těm, kteří zanechávakí komenty. Díky lidi, Vaše komenty dělají divy. ;) Vaše Nerea

Z předchozí kapitoly: Nevydržel jsem tu bolest, a tak jsem sjel po chladné stěně toalet na zem, založil jsem si hlavu do dlaní a snažil jsem se zklidnit svůj dech. Vůbec nic mi ale nepomáhalo a mě se do očí začali vkrádat slzy. Nemohl jsem uvěřit tomu, k čemu mě donutila.
§§§

Kapitola 25.: Harryho ráno poté

Harry:
Ráno jsem se vzbudil s pomyšlením na to, jestli mi Roxy ještě někdy odpustí anebo jestli si alespoň vyslechne moji verzi té příšerné situace, do které nás uvrtala Amber. Musím uznat, že jsem na tom měl taky svůj podíl a to v tom, že jsem jí povolil, aby mě na ty záchodky odvlekla, ale nemohl jsem ani pomyslet na to, že by to všechno byla moje vina. Nedokážu si představit, že bych něco takového udělal z vlastní vůle. Nemohl bych Roxanne z vlastní vůle ublížit.
Když už jsem se konečně vykopal z postele, tak jsem si ze skříně vytáhla první oblečení, které mi přišlo pod ruku. Potom jsem se klidil do koupelny, která byla jenom pro mě.
Dřív než jsem vlezl do sprchy, tak jsem se prohlédl v dlouhém pásu zrcadla, který se táhl od stropu až k zemi. Viděl jsem v něm svůj vlastní odraz. Bylo to hrozné, až jsem se sám sebe málem lekl. Musím uznat, že jsem vypadal zatím nejhůř za celý svůj život.
Měl jsem nechutně zacuchané a zplihlé vlasy. Moje oči byly podlité krví a unaveně polozavřené. Díval jsem se na sebe do zrcadla zpod řas a viděl jsem sám sebe, zlomeného a zkroušeného. Po včerejší noci jsem byl na dně.
Vysprchoval jsem se, oblékl jsem se do obyčejných šedých kalhot a tmavě zeleného trička. Dneska jsem neměl náladu na nic.
Sešel jsem dolů na snídani. Už na chodbě jsem ucítil lahodnou vůni palačinek. Bylo mi jasné, že to musela být jedna z holek, protože kluci by si neudělali ani vajíčka, teda až na Liama, ten peče.
Sešel jsem tedy schody, prošel jsem celkem uklizeným obývákem a zastavil jsem se před otevřenými dveřmi do kuchyně. Slyšel jsem vzlykot a tiché šeptání. Když jsem nahlédl dveřmi do kuchyně, uviděl jsem Roxanne a Nialla, jak klečí na podlaze, na studených kachličkách. Niall svíral Roxy v náručí a já jsem si v té chvíli přál být na jeho místě. Tak moc mě mrzelo to, co se včera stalo. Když jsem ji uviděl, jak k Niallovi upírá důvěrný pohled a jak se k němu tiskne, tak jsem složil hlavu do dlaní. Nemělo cenu tam vtrhnout a strkat je od sebe. Hlavně že bude zase jednou šťastná. Doufám, že jim to vyjde.
Otočil jsem se na patě a šel jsem se zašít do svého pokoje. Neměl jsem sílu na to, abych kolem nich prošel jenom tak, jako že se nic nestalo, protože ono se stalo. Nepopírám, že jsem jí ublížil, ale že by nějak zvlášť koukala po Niallovi jsem si taky nevšiml. Jistě. Měli se k sobě víc než je obvyklé, ale dřív jsem si myslel, že to je něco jako sourozenecká láska a ne láska, která jednou přeroste v něco jako "miluji tě."
Seděl jsem na parapetu okna a koukal jsem se ven. Bylo zataženo, a když se začali z nebe snášet kapky, tak jsem si nějak najednou uvědomil, jak mi Roxy schází. Jak mi schází její úsměv, její rudé vlasy, její oči. Jak mi vlastně celá neskutečně chybí.
A v tu chvíli mi došlo, že ji miluju, že bych ji nevyměnil za žádnou jinou.
Najednou jsem ji uviděl, jak se v dešti plahočí směrem k třešni, u které jsme stáli nedávno. Sedla si tam na houpačku a se smutně svěšenými rameny se začala houpat. Sledoval jsem, jak jí vlají vlasy, když někdo prudce otevřel dveře do mého pokoje.
"Jak jsi jí něco takovýho mohl udělat, Harolde!" zařval na mě Niall.
"Já za to nemů…" nenechal mě domluvit.
"Jasně, ty, ty, ty a zase jenom ty. Proč musíš myslet pořád jenom na sebe? Copak nevíš, jak se teď Roxy musí asi cítit?!" zařval mi do ucha, zatímco jsem se zvedal.
"Vím, jak se cítí, protože já se cítím ještě hůř," zašeptal jsem, sklonil jsem hlavu a začal jsem s pozorováním mých ponožek.
"Jak si to mohl udělat?" zeptal se mě zničeně.
"Copak ty se ptáš i na moji část příběhu?" zeptal jsem se zaskočeně. Myslel jsem si, že mi bude chtít namlátit. "Proč ji nejdeš dál utěšovat?" bolestně jsem stáhl obočí.
"Co? Ty myslíš… Tys nás viděl?" zeptal se. "Jen jsem ji utěšoval. Ona tě pořád miluje a ne. Nic s ní nemám. Mě se totiž mnohem víc líbí Ellise," zčervenal, ale hned se vzpamatoval. Došlo mu, že to teď nepotřebuju slyšet. "Tak co se stalo, brácho?" zeptal se a stáhl nás oba na postel. Seděli jsme vedle sebe a on mi cuchal vlasy, zatímco já jsem mu povídal, jak se to vlastně všechno seběhlo. Nebrečel jsem, jen jsem se houpal dopředu dozadu. Musel jsem vypadat, jako někdo psychicky narušený, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
***
"Běž jí to vysvětlit," řekl Nialler po chvíli ticha, které nastalo hned potom, co jsem skončil se vzpomínáním na včerejší noc. "Nenech ji dál se trápit. Řekni jí všechno a to, i kdyby nechtěla. Musíš jí to říct, jinak oba dva ztratíte svoje srdce," poplácal mě po zádech a já jsem dal na jeho radu, protože jsem nevěděl, co bych bez Roxy dělal.
Vyšel jsem z pokoje a prosvištěl jsem celým domem až ke dveřím na zahradu. U těch jsem se zastavil. Zhluboka jsem se nadechl a vzal jsem za kliku.
Prošel jsem zahradou a přitom jsem sledoval Roxyny rudé vlasy, jak jí splývají po zádech. Na houpačce seděla zády ke mně, takže jsem se nemusel bát toho, že by mi utekla ještě dřív, než bych ji stačil říct "omlouvám se".
"Ahoj, chci se ti omluvit. Nevím, jestli o moji omluvu stojíš, ale aspoň si vyslechni, jak to vlastně všechno bylo. Prosím," zašeptal jsem k jejím zádům. Neotáčela se na mě, ale taky se nezvedala k odchodu. Dala mi šanci a já jsem se ji rozhodl využít.
Převyprávěl jsem jí to samé, co jsem řekl Niallovi. "Já jsem ji nechtěl políbit, ale kdybych to neudělal, tak bych tu už nestál. Vím, že je toho schopná, přece jenom jsem s ní chodil, ale nikdy bych tě úmyslně nepodvedl. Na to tě mám až moc rád, Roxy," nechal jsem svoje oči přetéct. Vzlykl jsem a klekl jsem si na kolena. Už jsem déle nemohl vydržet ten tlak okolí. Tak moc jsem ji miloval a jedno její slovo teď mohlo změnit celý můj život.
Stále tam jenom seděla, a když jsem to už chtěl vzdát a odejít, tak se začala pomalu otáčet. Mohl jsem vidět do jejího obličeje. Po tvářích jí stékaly slzy a byla rozcuchaná, ale přesto všechno, měla na rtech slabý úsměv, který mi dal vědět, že to chápe, že přijímá moji omluvu.
"Děkuju," zašeptal jsem, přihnal jsem se k ní a zmačkal ji ve svém náručí.
"Odpouštím ti, ale pokud se něco takového stane ještě jednou, tak je mezi námi konec, protože já už podruhé nedokážu vydržet takovou bolest," zašeptala mi do ramena zničeně.
"Neboj se. Už nikdy nedovolím, aby se něco takového stalo," podíval jsem se jí do očí a s veškerou svojí láskou jsem ji políbil na její jahodové rty. Usmála se do polibku. Líbali jsme se a já jsem jí na záda psal slova "miluji tě". Byl to způsob, kterým jsem jí to chtěl říct, ale ani v nejmenším jsem nedoufal, že si toho všimne.
"Já tebe taky," řekla a usmála se, když jsme se od sebe odtáhli. "A nikdy nepřestanu," zašeptala, když jsem ji vzal za ruku. Bylo to skoro stejné jako toho večera, když jsme se poprvé políbili, ale bylo to lepší.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Isa Isa | Web | 27. may 2012 at 1:14 | React

Nejlepší díl. Fakt, že jo. Jen...se chci zeptat, tohle už je poslední díl? Ono to teda neni nikde napsaný, ale ty v tom úvodu to píšeš, jako kdyby tohle měla být poslední kapitola.
Tenhle díl byl prostě super, miluju Harryho. :) Těším se na další, jestli tedy ještě bude. :-)

2 Lejla-1D♥ Lejla-1D♥ | Web | 27. may 2012 at 16:44 | React

Krásnej díl :) Ten konec mě skoro rozbrečel :) Už mě pálily oči :D Moc se ti povedl :) A mám stejnou otázku jako Isa, mě to tak taky připadá :) Takže- je to poslední díl ?:))
Moc se ti povedl ;)

3 Nerea Nerea | 27. may 2012 at 20:04 | React

Ne, není to poslední dílek. ;)

4 Eliss Eliss | 1. june 2012 at 8:38 | React

Nemáš vůbec zač, víš ono se to čte samo :D :) a musím říct, že jsem teď měla ani na krajíčku, jak to máš tak dokonale napsaný!! :) Byla bys skvělá spisovatelka ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement