Kapitola 13.: Setkání Rose a One Direction 2/2

18. april 2012 at 15:50 | Nerea Moore |  Halo
Je tu další kapitolka, ale jelikož sleduju Liama na twitcam, tak se nebudu rozepisovat...
(16:27) Liam už končí a tak vám chci říct, že celá třináctá kapitola je věnována Alči - miluju tě zlato!!! XD Doufám, že se v tom nebudete ztrácet a že se vám bude líbit, jak Harry, tak Roxy... Názory piště do komentů!!!>>> vždycky mě potěší (jo někdy mě potěší i kritika :D). Užijte si to, Vaše Nerea =D

Z předchozí kapitoly: "No, Harry. Myslím, že až Roxy přijde, tak bude potřebovat oporu a na tobě je strašně vidět to, že ji máš rád a proto máš příležitost k tomu, abys jí vyjádřil, že je ti to, cos udělal, líto. Takže mi jdeme spát a ty tady na ni počkej a až přijde, tak se neděs, protože bude jenom uplakaná a naprosto zhroucená," poradila mi hlasem bez emocí Ellise. Říkala to přesně tak, že z toho vyplynulo, že je to tak vždycky.
"Tak jako vždycky," zašeptala ještě Sam a potom už se všechny klidily do svých pokojů.
§§§

Kapitola 13.: Setkání Rose a One Direction 2/2


Nemusel jsem čekat dlouho. Bylo teprve něco kolem půl dvanácté večer, když jsem zaslechl šoupavé pomalé kroky, jak jdou směrem z druhé půlky domu. Hned mi bylo jasné, že to je Roxy. Kdo taky jiný? Asi se ptáte, jak jsem ji asi mohl slyšet.
V domě bylo ticho a já na ni čekal s kakaem v ruce ve tmě obýváku, takže ji bylo nádherně slyšet. Vydal jsem se tedy za zvukem.
Došel jsem do jedné chodby. Šel jsem potichu, protože jsem ji chtěl vidět ještě před tím, než se do sebe uzavře a svoji bolest nedá najevo. Povedlo se mi to.
Viděl jsem ji, jak tam sedí opřená o zeď, hlavu zakloněnou a nohy přitáhnuté k hrudi. Ruce měla omotané kolem kolen a zřejmě něco šeptala, ale nebyl jsem si až tak úplně jistý, protože i přes to, jaké tu bylo ticho, tak jsem ji neslyšel.
Nechtěl jsem, aby se lekla a proto jsem šel hlasitěji, tak, aby slyšela moje kroky. Hned, co uslyšela první dvě dopadnutí mých nohou na podlahu, tak se zvedla. Začala se upravovat, a kdyby neměla zarudlé oči, tak bych na ní ani nepoznal, že brečela.
Rožnul jsem světlo a pomalu jsem došel k ní, stejně, jako se ona přibližovala ke mně. Měla skloněnou hlavu a to byla škoda, protože jsem nemohl vidět její šedé oči. Vždycky byly tak úžasné a plné života. Nevím, co bych v nich viděl teď…
Když už jsme byly blízko sobě, tak jsem se zastavil. Roxy se na mě podívala zpod vlasů a já jsem se zadíval do očí odhodlaných nepropustit ani náznak pocitu nebo slabosti. Nakonec ale uhnula pohledem, natiskla se na stěnu, zřejmě proto, že jí byla moje přítomnost nepříjemná a chtěla se dostat přese mě dál do chodby, ale to jsem nemohl dovolit. Holky říkaly, že bude potřebovat oporu a tak jí ji poskytnu.
Chytil jsem ji za nadloktí. Moje sevření bylo pevné, ale nechtěl jsem jí ublížit, takže bylo taky svým způsobem jemné.
Po nějaké chvíli se snažila vyprostit, ale nedařilo se jí to. Nechtěl jsem, aby odešla a sama se utápěla v slzách. Nakonec se podívala do země a tím mi upřela pohled na její tvář. Zvedl jsem tedy ruku, dal jsem jí dva prsty pod bradu a malinko jsem nadzvedl její obličej.
Když jsem si myslel, že se upravila, tak jsem musel být slepý, protože měla ještě červené tváře, krví podlité oči a rozmazané líčení, ale přesto všechno byla krásná. Tedy alespoň pro mě.
Zamračil jsem se. Začínám nenávidět její smutek. Její slzy a jejího otce, který tohle všechno způsobil.
Pohladil jsem jí jednou rukou po tváři a pomalu jsem uvolnil stisk, kterým jsem jí držel jednu ruku, ale hned na to jsem ji objal, jak jsem nejlépe uměl. Chvilku strnule stála, ale potom mi objetí opětovala a nakonec mi začala brečet do ramene. Tričko v háji, ale co bych pro ni neudělal.
Najednou se jí podlomily nohy, a kdybych ji nedržel, tak by se asi svezla k zemi. Začal jsem ji utěšovat. Dělal jsem rukama uklidňující kroužky na jejích zádech, hladil jsem ji po vlasech, šeptal jsem jí do ucha roztomilé nesmysly, ale taky vážné věci, jako třeba, že ji holky mají moc rády, že ji moji kluci zbožňují a že ji mám rád.
Ona se mi zabořila hlavou do hrudi, mačkala mi tričko a zhluboka dýchala. Snažila se uklidnit, což se jí za nějakou tu dobu taky povedlo.
Rozhodl jsem, že je čas jít spát a tak jsem jí podtrhl nohy a vzal jsem jí do náručí. Byla lehounká jako peříčko a tak pro mě nebyl problém ji odnést do jejího pokoje. Byl jsem si moc dobře vědom, že jsem jen host, ale i tak jsem přísný zákaz nechodit do jejího pokoje porušil. Nedalo se to udělat jinak.
Potom, co jsem jí donesl do pokoje, tak jsem ji položil na pečlivě ustlanou postel. Odestlal jsem ji a deku jsem rozhodil po posteli. Potom jsem Roxy zabalil do deky a jak tam tak ležela, tak jsem si nemohl pomoct a tak jsem ji věnoval pusu na čelo. Byla to nevinná pusa na dobrou noc.
Už jsem chtěl odejít, ale ucítil jsem jemný dotek na ruce. Něco mě za ni tahalo. Ohlédl jsem se a uviděl jsem Roxanne, jak mě drží za ruku s němou prosbou v očích.
Prosila mě, abych zůstal a tak jsem svolil. Nebylo v tom žádné gesto lásky, ale pro mě to znamenalo víc, než nějaký polibek. Tím, že mě u sebe chtěla, mi dala najevo, že mi věří a že mi alespoň malinko odpustila. A za to jsem byl nesmírně rád.
Shodil jsem moje Vansy z noh a vydal jsem se k posteli. Odkryl jsem deku a lehl jsem si na druhou půlku postele. Nechtěl jsem, aby si myslela, že v tom vidím něco víc. Byla tak nevinná, když ležela zahuhlaná až po uši v dece, že mě moc překvapilo, když se ke mně začala přibližovat.
Nevadilo mi to a tak jsem jenom potichu koukal, co udělá dál. Moji reakci zřejmě brala jako souhlas a tak mě zatahala za tričko. Pochopil jsem její prosbu a lehnul jsem si na záda. Roxy se mi stulila na hrudi a v pěstičkách pořád mačkala moje tričko od Jacka Willse. Potom, ale umístila jednu její nohu mezi ty mé. Na chvíli jsem strnul, ale když se potom už nijak nepřemisťovala, tak jsem se zase znovu uvolnil, i když jsem nemohl říct, že jsem nebyl kapánek nervózní… Nikdo není dokonalý.
Roxy na mě upřela svůj ocelově šedý pohled a já jsem jí ho opětoval a snažil jsem se do těch mých zeleno - modrošedých očí vložit všechno to, co jsem jí chtěl povědět, ale neměl jsem odvahu. Snažil jsem se, aby v nich viděl lítost nad tím, že jsem si jí nevšímal. Tu lítost, kterou jsem cítil už v ten moment, kdy odcházela z Nando's, ale taky to, že ji mám rád a že jsem tady vždycky pro ni, a to i kdybych byl třeba na druhé straně světa.
Zřejmě pochopila, co jsem se jí snažil sdělit, protože spokojeně zavrněla, jako kočka, naposledy se na mě podívala a potom stočená na mé hrudi usnula.
Já jsem ještě notnou dobu okukoval její krásu, ale když se mi začaly klížit oči, tak jsem ji objal okolo pasu a nakonec jsem taky usnul.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Alča Alča | 18. april 2012 at 16:39 | React

Ou, díky miláčku. Nejlepší: Tričko v háji :-D . Jsem fakt zvědavá co vymyslíš v příští díle, nebudu tě moc uhánět, možná trošku(trošku víc :-D )Jinak by se Harry mohl trošku vymáčknout :-)

2 Nerea Nerea | Web | 18. april 2012 at 18:14 | React

[1]: Neboj... To přijde XD....

3 Lizzy Lizzy | 18. april 2012 at 20:42 | React

ahoj, som na tvojom blogu asi tretí krát, ale veľmi sa mi páči... takisto mám rada aj poviedku Halo, veľmi dobre sa to číta a teším sa na ďalšiu :-)

4 Lizzy Lizzy | 18. april 2012 at 20:43 | React

chcela som napísať že sa teším na ďalšiu kapitolu 8-O  :-D

5 Nerea Nerea | Web | 19. april 2012 at 6:09 | React

[4]: Děkuju ti... Další kapitolka by měla být co nejdřív, ale nesmm zapomínat na LV.... Rozhodně ale další kapitolka bude :D

6 importantdesire importantdesire | Web | 19. april 2012 at 14:51 | React

tohle je moje nejoblíbenější ff ze všech co momentálně čtu:)!! (asi 14 jich teď čtu:D:D) těším se na další díly:)

7 Kiki ;] Kiki ;] | 21. april 2012 at 15:12 | React

Úžasný díl..:)

8 Isa Isa | Web | 18. may 2012 at 19:27 | React

Já to M-I-L-U-J-U! Bože, tahle kapitola mě totálně dostala. Jdu okamžitě číst dál. :)

9 Eliss Eliss | 24. may 2012 at 15:12 | React

Wááááu :O :) ta je úžasná, nechápu jak to děláš, že tak krásně píšeš :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement