Kapitola 3.: Chudáček

27. march 2012 at 22:39 | Nerea Moore |  Halo
Název hovoří za vše. Harry je prostě chudáček... Je tu další kapitola a já jen doufám, že se vám bude moc líbit a můžu vám slíbut, že příště se to teprve rozjede :D. Užite si to, Vaše Nerea.
P.S. Alčo, na konci je tvoje oblíbená věta =D



Kapitola 3.: Chudáček

Objevil se tady a drze si ke mně přisedl. Samozřejmě, že hned, jak přišel blíž, tak jsem ho poznala. Byl to Harry Styles jeden ze zpěváků ze skupiny One Direction. Ne, že bych se o ně nějak zajímala, ale byli celkem hodně slavní. Tak slavní a talentovaní, až si jich všiml i můj taťka a to už je co říct. Začíná se o ně zajímat a zvažuje dlouhodobou spolupráci právě s nimi. S těmito mladými kluky. Říkám kluky, protože i když jsou to celkem dospělí muži, chovají se jako malé děti. Když to ale situace vyžaduje, dokážou se krotit.
Právě tento Harry Styles se mi z nich, vzhledově, líbí asi nejvíc, ale povahou ne. Protože, i když má teď dlouhodobý vztah, tak všechny jeho "lásky" před tím netrvaly dlouho.
No a právě tento kluk si sedl na MOU lavečku na MÉM oblíbeném místě a zaujatě poslouchal právě MOU nejoblíbenější písničku, kterou z velké části vytvořila moje mamka
Z jedné strany lavečky seděl on a na druhé jsem měla rozložený notes s písněmi. Párkrát jsem přehrála melodii a Styles jenom tiše přihlížel, když přišlo něco jako osvícení.
Najednou mi hlavou proběhlo naprosto luxusní pokračování toho mého songu. Proběhl nějaký impulz a já jsem najednou v hlavě měla dokonale vymyšlenou druhou sloku… Nepředstavitelné.
Podívala jsem se udiveně na Stylese, ale pak jsem se natáhla po notesu. Začala jsem zuřivě zapisovat a než jsem se nadála, druhá sloka konečně spatřila světlo světa. Přehrála jsem ji. Byla stejně tak dokonalá, jako ta první.
Byla jsem tak šťastná, až jsem položila kytaru na stranu a z náhlého popudu jsem Stylese objala. Užívala jsem si to štěstí, tu radost, než mě z toho vytrhly něčí kroky. Rozpačitě jsem se od Harryho odtrhla a usmála jsem se. Kroky už se znova neozvaly.
"Děkuju. Děkuju," usmála jsem se na Harryho.
"Za co?" ozval se nádherným, ale trošku zmateným hlasem.
"Za to, že jsi sem přišel. Za to, že jsi nějak donutil mou hlavu napsat další sloku," znovu jsem se na něj usmála, sáhla jsem po kytaře a začala jsem si znovu přehrávat píseň.
"Není za co," pochopil a usmál se na mě. Rozpačitě jsem sklopila zrak ke kytaře a pohladila jsem mamčiny iniciály. Usmála jsem se. Z nějakého důvodu mi Harryho mamka poslala do cesty a inspirace k nové sloce to jenom potvrdila.
"Víš, nemohla jsem na nic přijít. Pět let jsem k ní nemohla dopsat ani notu. Prostě to nešlo," smutně jsem se usmála a podívala jsem se mu do očí. Usmál se na mě a pak mu pohled padl na moji kytaru.
"Je nádherná. Ty iniciály jsou tvoje?" ukázal na kytaru.
"Ne. Jsou mamčiny. Já jsem totiž Roxanne Sarah An…" zarazila jsem se a vykulila jsem oči. Harry na mě udiveně koukal. "Já jsem Roxanne Sarah Antersonová," zalhala jsem a on se usmál, zase.
"Krásné jméno," pochválil. "Já jsem Harry. Harry Edward Styles," představil se.
"Já vím," vědoucně jsem se usmála. Podíval se udiveně na mě. Zřejmě si myslel, že jsem nějaká z jeho fanynek, a že po něm hned, co ho uvidím, skočím. To proto se tvářil tak vyděšeně, když rozhrnul křoví.
Uf," oddechl si. Chudáček. Ty holky ho snad musejí pronásledovat i na záchod. Co já bych dala za polovinu, nebo alespoň za čtvrtinu slávy One Direction. Moje skupina Rose by si fanoušky opravdu zasloužila. Nebudu soudit sebe, ale holky dřou a to tak, že dost. Máme nazkoušeno tak na pět let dopředu. Nejmíň, ale pro nikoho nejsme dost zajímavé.
Já osobně bych si mohla zaplatit vydání cédéček i nějakou tu reklamu, ale koncert? Koncert nám nikdo neuspořádá, pokud se neprodají lístky, a když nás nikdo nezná… Nechci se ale proslavit jenom díky penězům. Chtěla bych, aby si nás někdo všiml. Aby nám někdo dal šanci zazářit, aby nám někdo věřil. Ale ne, to můj otec neudělá. Navíc ani nechce, abych zpívala. Moc mu to připomíná mámu.
"Copak? Myslel sis, že jsem jedna z tvých potrefených fanynek?" uchechtla jsem se.
"Ty… Ty nemáš ráda naši hudbu?"
"Což o to. Vaše hudba je dobrá. Občas si nějaké ty vaše písničky i poslechnu, ale nemám moc čas, víš. Nejsem žádná z těch ufňukaných fanynek. Mám svoje zájmy a radši poslouchám naši hudbu," objasnila jsem mu svou situaci a svůj názor.
"Jak to myslíš: "Naši hudbu"?" zeptal se zvědavě.
"No," začala jsem," já a moje kmošky máme taky skupinu. Nejsme ale moc známé, spíš vůbec," trochu jsem posmutněla. "No a všechny z nás skládají, teda až na Sam. Ta to dává všechno dohromady." Usmála jsem se při vzpomínce na holky.
Určitě si teď všechny lebedí doma. Oliv u televize, Eileen je na netu, na Twitteru nebo na Facebooku a Sam si zase hraje s těma jejíma mašinkami, jak říkáme mixážnímu pultu. Beztak ladí Olivinu poslední skladbu Sun Rising.
"Aha… A jste dobrý?" zeptal se poněkud zaskočeně. Určitě nečekal, že někdo jako já bude mít skupinu. Zase jsem ho překvapila.
"No. To se dá těžko říct. Zatím máme jen pár fanoušků díky Youtube a Twitteru a Facu, ale není to nic moc. Snažíme se prorazit, ale dívčí skupiny očividně nikoho nezajímají tolik, jako ty chlapecké," mrkla jsem na něj a bylo mi hned jasné, že můj malý žertík pochopil. Byla to narážka na One Direction a jejich popularitu. Rozesmálo ho to.
Má krásný smích, pomyslela jsem si, ale hned jsem tuto myšlenku zahnala. Nechtěla jsem ho hodnotit podle zevnějšku. Chtěla jsem posoudit, jaký je uvnitř. Chtěla jsem posoudit, jestli je takový, jak ho popisují ve světě showbyznysu, anebo jestli je jiný. Doufám, že je takový jak ho popisují v novinách. Milý, usměvavý kluk s nemalou zálibou v dívkách.
Chtěl se mě ještě na něco zeptat, když jsem zaslechla pištění. Bylo vidět, že to slyšel taky. Smutně se na mě podíval a zklamaně se usmál.
Chtěla jsem tu s ním teď být o samotě. Chtěla jsem ho poznat. Chtěla jsem si s ním povídat o hudbě, umění, o One Direction a o klukách ze skupiny. Chtěla jsem mu říct o holkách z Rose a hlavně jsem mu chtěla říct své pravé jméno. Chtěla jsem mu říct, že jsem Roxanne Sarah Andersnová a ne nějaká Antersonová. Chtěla jsem ho pozvat k nám domů a seznámit ho s tátou, protože mi byl sympatický a líbil se mi, ale ten upištěný ječák to pokazil. Budu se muset klidit ze scény.
Hned potom, co jsem mu oplatila zklamaný úsměv, jsem si sbalila věci, vytáhla jsem z kapsy propisku a smutnému Harrymu jsem na vnitřní část předloktí napsala svoje telefonní číslo + jméno Roxy, aby na mě nezapomněl.
Hned jak jsem dopsala, tak se podíval na ruku a rozzářil se. Zvedl ke mně svůj pohled a věnoval mi oslnivý, přímo stowattový úsměv. Nevydržela jsem to. Popadla jsem svoje věci, políbila jsem ho na tvář, jen letmo, tak abych ho poškádlila, a potom jsem se na něj zářivě usmála já. Poté jsem co nejrychleji zapadla do křoví, směrem, kde jsem tušila, že je východ z parku.
Neušla jsem ani pět kroků a už jsem za sebou slyšela pištění fanynek, cvakání blesků fotoaparátů, smích a prošení o autogram. Jak už jsem řekla, chudáček.

To be continued...


P.S. Small Gift .....
 

3 people judged this article.

Comments

1 Dem. Dem. | Web | 28. march 2012 at 6:32 | React

Těším se na pokráčko! :) I když jsem nečetla ty dvě kapitoly před tím, ale ve škole a nebo po škole si je přečtu :) Teď už bych to nestihla :D A je to Harold, ale on to nemá rád, tak chápu, že jsi napsala Harry Edward Styles :D Je to moc pěkné! :)

Ps: Pěkný dess :)

2 Nerea Nerea | Email | Web | 28. march 2012 at 13:57 | React

Díky, i za koment i za pochvalu. Lay je moje práce :D

3 Alča Alča | 28. march 2012 at 14:03 | React

Díky za další kapitolu. A s tou větou víš co?Ale už jsem ti to říkala :D Těším se na další kapitolu.Mimochodem povedený.

4 Kiki ;] Kiki ;] | 28. march 2012 at 14:30 | React

Hezký, moc se těším na další díl..:))

5 sABÍ sABÍ | Web | 28. march 2012 at 14:39 | React

To je prostě úžasné. Prosím další díl;)
U mě si taky něco můžeš přečíst:P

6 KatrineTerminator KatrineTerminator | Web | 29. march 2012 at 14:56 | React

:) jé krásnej blog :)
ale omlouvám se ti není to ani reklama ale jen potřebuji vědět jaké video mám natočit výběr je na tobě :) nemusíš psát ale byla bych ráda :)
http://oficialkatrineterminator.blog.cz/1203/po-dlouhe-dobe

7 ems {{demilovato}} ems {{demilovato}} | Email | Web | 29. march 2012 at 18:29 | React

jú ty píšeš tak super ;) obdivujem ludí s takýmto talentom ;)

8 M.and M. M.and M. | Web | 29. march 2012 at 18:58 | React

hezký blog :)

9 Nerea Nerea | Web | 29. march 2012 at 20:18 | React

[7]: Ani nevíš, jak mě to zahřálo u srdce... Všichni píšou, jak je to úžasné, ale nikdo mi ještě nenapsal, že mám talent na psaní... Opravdu ti od srdce děkuji :-)

[8]: Děkuji!!

10 Eliss Eliss | 16. may 2012 at 18:46 | React

Píšeš strašně krásně, uplně sem se vžila do děje :) Fakt moc pěkný!!

11 Nerea, Mouinek Nerea, Mouinek | Web | 16. may 2012 at 21:40 | React

[10]: díky Eliss :D poteší te, že jedna z hlavních postav má tvoji přezdívku... neplánovaně, ale převe ;)

12 Isa Isa | Web | 18. may 2012 at 17:38 | React

Už mi dochází pozitivní hlášky, takže mi věř, že tuhle povídku prostě žeru a jdu číst dál. :-)

13 Nerea Nerea | Web | 18. may 2012 at 17:46 | React

[12]: Moc ti děkuji za všechny tvoje komentáře a těším se na další ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement