12. kapitola: Výčitky svědomí

24. march 2012 at 12:03 | Nerea Moore |  Lucem Vitae
Je tu další kapitola, jak jsem slíbila už v předchozí zprávě. Je celkem průměrná a až na nějakej ten rozhovor s Thomasisem se nic moc neděje... Ale v příští kapitole se ELLISE bude omlouvat, a to je už co říct. Snoubí se v ní dvě koleje a ani jedna z nich nemá uznání chyby v povaze, uvidíme jak to dopadne. Každopádně nemůžu předbíhat, jelikož ji ještě nemám napsanou :D. Užijte si kapitolku, Vaše Nerea.



12. kapitola: Výčitky svědomí

Tuto hodinu jsme se spíš seznamovali s tím, co budeme po celý rok dělat. Takže jsme se bavili o obraných, útočných a léčivých kouzlech, která by nám měla docela dost pomoct ve studiu na bystrozory, ale zatím jsme se o nich bavili jenom tak obecně.
Hodina by byla celkem v pohodě, kdybych pořád nemusela snášet Overendův upřený pohled.
Jakmile zazvonilo, tak se děcka urychleně klidily ze třídy. To já jsem nespěchala, neměla jsem proč. Poklidně jsem si sbalila věci, a jelikož jsem další hodinu měla volnou, rozhodla jsem si zanést věci do věže a potom se jít podívat do knihovny, jestli nemají nějaké zajímavé knihy, které jsem ještě nečetla.
Než jsem se ale stihla dostat ze třídy, už na mě zavolal profesor Overend. Už druhej profesor, co po mě dneska něco chce, ale jelikož jsem měla děla dost času, tak jsem ochotně zůstala.
Potřebuju, aby mi dospělí věřili, protože na slovu dospělého je postavený svět, protože hlas dospělého je slyšet víc, než hlas dítěte, a čím víc dospělých na své straně máš, tím hlasitěji jdeš slyšet.
"Slečno Whiteová? Mohly bychom si promluvit?" zeptal se, ale vyznělo to spíš jako příkaz, ale nemohla jsem se jenom tak odvrátit a jít. Bylo to rozhodnutí učitele a to jsem musela respektovat. Musela jsem být poslušná, i když snoubená povaha lva a hada se ve mně přela proti tomuto příkazu.
"Ano jistě, pane profesore," řekla jsem a jako poslušná a naivní holčička jsem docupitala ke katedře. Počkala jsem, až si sbalí věci a začne mluvit.
"Slečno Whiteová, víte, co je to nitrozpyt a nitrobrana?" zeptal se mě zpříma a pohlédl mi hluboko do očí. Zase jsem pocítila maličké dloubnutí do hradeb mé mysli. Zjevně je velice zdatným mistrem nitrofytu, ale na mě neměl.
Protože, pokud se nedostane do mysli toho takzvaného Lorda Voldemorta, tak se nedostane ani do té mé. Kdo si myslíte, že Toma přivedl k černé magii? Kdo ho naučil pokročilé techniky, všelijaké vylepšováky a starodávné rituály? Kdo mu pomohl s učivem, v němž nebyl tak dobrý, jak se jevil, neboť se musel hodně učit to, co já si jednou zkusím a už to umím. Kvůli komu je z něj zrůda? A kvůli komu muselo o život přijít tolik nevinných lidí.
Odpověď na všechny tyto otázky jsou jediná dvě slova - Ellise Whiteová. Byla jsem to já a to mi nikdo nevyvrátí. Naučila jsem ho všechno z černé a on si mě klidně zradí a pokusí se mě zabít. A to jsem si dřív myslela, že ho miluju. Jak já byla naivní. Ano, nějaké ty city ke mně choval, "možná" jsme spolu i spali, ale to neznamená, že se mě jen tak, z ničeho nic, pokusí zabít rituální vraždou. Idiot.
Zpět… Podívala jsem se významně na Overenda a řekla jsem: "Ale jistě že to vím, pane profesore."
"Naučila jste se nějakému z těchto umění?" zeptal se.
"Ano, pane. Ovládám nižší stupeň nitrobrany, ale nitrofyt mi moc nejde. Občas slyším myšlenky, když křičí nebo, když se někdo zlobí, ale jinak ne." Overend se na mě zamyšleně podíval. Bylo vidno, že mi nevěří, ale snažil se to maskovat. Marně.
"Dobře, ale pokud byste chtěla, mohl bych vás ho naučit…" ozval se naprosto seriózně. Nemyslel na žádné prasárničky, ale snažil se o mě dozvědět co nejvíc, aby mohl vydedukovat, kolik vědomostí mám a jak moc velká jsem hrozba. Jak moc, protože hrozba jsem pro něj už od začátku, od té doby, co nemohl přečíst moji mysl. Byla jsem pro něj záhadou a to ho velice zaujalo, protože on je mistrem nitropytu a zatím nedokázal přečíst jenom mě a Albuse. Ostatní pro něj byli otevřenou knihou.
"Ano, to bych velice ráda," souhlasila jsem a bylo mi jasné, že se ze mě pokusí vydolovat maximum informací.
"Dobře, mohla byste přijít v sobotu ve tři hodiny odpoledne. Nejdříve zopakujeme teorii, a pak se možná do praktické části výuky nitrofytu," navrhl hodinu a vylíčil mi obsah této hodiny. Samozřejmě jsem souhlasila a potom jsem se s omluvou vydala do nebelvírské věže. Jaký nezvyk.
***
Buclatá dáma mě po vyřknutí hesla,"lví hříva," pustila do věže. Prošla jsem tedy portrétem a vydala jsem se ke krbu, kde seděli Pobertové, spolu s Lily a Chris.
Chrisi samozřejmě seděla co nejdál od Siriuse a Lily, tak ta seděla vedle Remuse a Jamese na pohovce, ale bavila se jenom s Remem, o knihách. Jammie byl ale spokojenej. Mohl se na Lily dívat, aniž by mu přilítla facka. Mohl poslouchat její klidný hlas prodchnutý nadšením z knihy, kterou ještě nečetla, ale Remus už samozřejmě ano.
Sirius seděl v křesle nejblíže u krbu. Nemohla jsem ho nechat, aby se dál trápil a to jenom kvůli mně. Mám ho ráda a svými slovy jsem mu nejenom ublížila, dokonce, kdo by to byl řekl, jsem měla i výčitky svědomí, což se u mě objevuje zřídka kdy. Musím se mu omluvit.
Přešla jsem k jeho křeslu. Jediný James mě pozdravil. Ostatní byli tak zabraní do svých činností, že mě ani nepostřehli. No a Červíček tu zase nebyl.
Sedla jsem si k Siriusovi na opěrku jeho křesla a i přestože bylo teprve odpoledne, oheň v krbu hořel a Sirius do něj upíral své šedé, bouřkové oči, ve kterých tančily plameny jen z odrazu. Jeho oči pozbyly jiskru života a rebelství, která se mi na nich tak moc líbila.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 TeresaK TeresaK | 29. march 2012 at 12:32 | React

Další prosím

2 Nerea Nerea | Web | 29. march 2012 at 15:07 | React

[1]: Jo... Nejpozději o víkendu tady bude :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement