5.kapitola - SBS a BSB a taky Malé noční dobrodružství

1. february 2012 at 21:02 | Nerea Moor |  Lucem Vitae
Je tu další kapitolka Lucem Vitae, asi po dvou týdnech, ale lepší pozdě, než-li později. :D Vaše Nerea

5.kapitola - SBS a BSB a taky Malé noční dobrodružství

Potom jsme celkem v klidu prošly společenskou až na křik Pottera: " Miluji tě Lily. Dobrou noc!" Lily už na něj ani nereagovala. Měla ho za zády celý den, tak bych se ani nedivila, kdyby vypěnila, řvala na něj a nakonec, kdyby mu nabančila.
Magor. Copak nezná lepší způsob, jak zaujmout inteligentní dívku? Ne, asi ne. Ale v jeho očích bylo vidět zvláštní světlo, vždy když se na ní podívá. Nevím, jestli to byla láska, nebo cokoli jiného, každopádně to ale neuměl správně vyjádřit.
A, nebo mu to poradil Black. Oh ano, to by sedělo dokonale. SBS a BSB. Jo to se hodí. Setsakramentský blábol stupidního a bezcharakterního Siriuse Blacka.
Připravily jsme se ke spánku a ulehly jsme. Chris a Lily si ještě chvíli povídaly, ale potom, co došly další dvě holky, přestaly a začaly podřimovat.
Za půl hodiny na to upadly do říše snů i další dvě a já měla volnou cestu na procházku hradem.
Bezhlesně jsem prošla společenskou místností, zastavila jsem se až u Buclaté dámy. Mohla by mě nahlásit a já bych měla průšvih, což jsem si nemohla dovolit. Proto jsem sáhla na Merlinův medailon a najednou na mém místě nikdo nestál. Byla jsem neviditelná. Odklopila jsem portrét. Buclatá dáma se vzbudila, ale když nikoho neuviděla, zamlaskala, pokývala hlavou a potom znovu usnula.
Šla jsem zrovna chodbou se sochou jednooké čarodějnice. Procházela jsem kolem ní, když jsem ze vstupu do tajné chodby uslyšela šramot, přesněji šoupání nohou a velice tlumený hovor.
Na nic jsem nečekala a schovala jsem se do stínu tak, aby mě nebylo vidět.
Zanedlouho se z chodby vyvalili čtyři kluci. Moc jsem je neviděla, ale poznala jsem, že tři z nich byli celkem vysocí a štíhlí, ten čtvrtý byl ale spíš malý s drobnými faldíky, ale žádné vycpané prase.
"Jammie?" ozval se jeden z těch vysokých, ten, který držel nějakou kartonovou krabici.
"Hmm?" zareagoval velice tiše pravděpodobně Jammie.
"Máš plášť?" zeptal se ten s tou krabicí.
"Jistěže ho mám, Siriusi. Nejsem debil, abych ho někde zapoměl," zuřivě šeptal Jammie.
Stačily mi tyto dvě jména a už jsem si domyslela, o koho se jedná. Byli to Poberti. Známá nebelvírská parta, která měla složku u Filtche tlustější než stehno Pomfreyové, a to je co říct.
"Nehádejte se," utnul to … Remus. Jo určitě je to on a ten malý je Peter.
James vytáhl z hábitu svůj neviditelný plášť, o kterém jsem věděla, že se v rodině Potterů dědí z generace na generaci, z otce na syna. Neboť Johny, Jamesův otec, ho měl v Bradavicích taky.
Potom, co James vytáhl plášť, přehodil ho přes kluky a oni se "neslyšně" vydali do společenské místnosti. Cestou bylo slyšet: "Au, moje noha!" "Dávej pozor, kam šlapeš!" "Já to nebyl." A další takové, šeptem pronesené, věty.
Byli tolik zabraní do své cesty, že si ani nevšimli mně, potichu se plížící osoby, která chodí stíny. Myslím, že by si nevšimli ani Minervy, kdyby šla potichu. A to už je co říct.
Když došly k Buclaté dámě, řekli heslo a ona to neřešila. Nezačala řvát na celou kolej a ani trošičku jim nevynadala. Co bych za něco takového dala já? Na mě ta stará krůta vždycky bonzovala, a to jsem prosím ani nebyla z její koleje. Tohle není normální. Určitě s nimi má nějakou dohodu. A já zjistím jakou. Jen se těšte kluci, protože někoho jako jsem já, jste ještě neviděli.
Buclatá dáma jim bez problémů otevřela, a jakmile prošli, sevřela jsem medailon, obestřela jsem se neviditelností, a co nejrychleji jsem proklouzla za nimi.
Kluci se pomalu plížili přes společenku do své ložnice. Nic zajímavého, ale je užitečné vědět, co se děje na hradě. Obzvlášť, když jsou tím hradem Bradavice.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement