5. kapitola - Krev a domluva

11. january 2012 at 6:13 | Nerea Moor |  Antiqua

Je tu pátá kapitola. Je trošku delší než trojka a čtverka a myslím, že je dobrá. Pokud tento článek někdo přečte, prosím dejte o sobě vědět komentářem, neboť chci vědět, jestli to někdo čte. :) Nerea

5. kapitola - Krev a domluva

V klidu jsem se vykoupala a v ručníku jsem se vydala do pokoje. Ani mě nenapadlo, že by na mě Damon něco zkusil. Nemá v povaze mstít se jen tak. Počká si na vhodnou chvíli a potom mě srazí na kolena.
Byl u mě v pokoji, to mě ani tak moc nepřekvapilo, ale on se skláněl nad mou přenosnou ledničkou s krví. Ou, tuším průšvih.
Pomalu jsem zaklepala na dveře a on sebou trhnul, jako kdybych jej vytrhla z transu.

Otočil se na mě a s údivem si mě celou prohlédl. Samozřejmě jenom v ručníku, ale v jeho očích se zračila vášeň a já na něj pod tím pohledem dostala chuť.
V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného, než na to, že s ním chci splynout, až mě bude milovat.
Zavřel nás v pokoji a pomalu došel až ke mně. Smyslně se na mě díval a už mě chtěl políbit, ale já jsem se mu na poslední chvíli vyhnula.
Nemohla jsem to udělat, protože jen co bych ho políbila, ovládl by mě chtíč a já bych už potom nemohla přestat.
A tak jsem místo polibku odešla ke skříni a oblékla jsem si tmavě zelený saténový župan. Jsem zvyklá na komfort, a proto bych se k froté županu snížila jen tehdy, když by mi měl zachránit život.
Zatímco jsem se oblékala, Damon se vzpamatoval a vzpomněl si na tu krev.
Jen co jsem se oblékla, už mě chytil pod krkem a já visela ve vzduchu. Sklonil se ke mně a tichým obezřetným hlasem se ptal: "Co jsi zač a proč máš v pokoji krev?"
Snažila jsem se odpovědět, ale nešel mi vzduch do plic a já nemohla mluvit. Člověk by tohle sevření rozhodně nepřežil. Všiml si toho a sevření povolil.
"Jsem něco, co tě uzemní. Jsem někdo, kdo ti otevře srdce a nalije do něj čistou a nefalšovanou pravou lásku," řekla jsem tvrdým a neoblomným hlasem. Byla to pravda, všechno to, co jsem řekla, se jednou vyplní.
"To si nemyslím. Řekni, kdo jsi a proč máš v přenosné ledničce krev?" zeptal se znovu, tentokrát naštvaně a trochu mi zmáčkl krk. Kdybych chtěla, už dávno by byl na zemi, ale musela jsem poslušně hrát člověka.
"Jsem Nikole Withmoorová, je mi 19 let a moje rodina je po smrti, až na švagra a exmanžela. Dokončila jsem vysokou školu, díky mým geniálním schopnostem. Miluji historii a jednoho arogantního "člověka". Momentálně nenávidím osobu jménem Damon Salvatore. Jo a tu krev v malé lednici mám, protože jsme ji spolu s kamarádkou chtěly darovat krevní bance," dokončila jsem svůj dlouhý proslov a prozradila mu pár věcí o sobě, aby se nešťural v mé minulosti. Jen Bůh ví, co by tam našel.
"Jestli si myslíš, že ti to uvěřím, tak se mýlíš… Právě se probudil Stefan, takže se mu snaž lhát co nejpřesvědčivěji, přestože já na to přijdu," varoval mě a pomalu odcházel z pokoje, ve dveřích se ještě setkal se Stefanem, ale naprosto ho ignoroval.
Jen co Damon odešel, začal ze sebe Stefi chrlit otázky o tom, jestli mi Damon ublížil a pokud jo, že si ho podá atd. Prostě normálka. Uklidnila jsem ho a vyhnala ho z pokoje.
Potom co odešel i druhý z bratrů jsem si vysušila vlasy a převlékla jsem se a teprve po těchto zdlouhavých rituálech jsem se vydala po schodech dolů na snídani. Spíž jsem se šla pohrabávat v jídle, které mezitím vším humbukem a chaosem připravila Elena.
Sešla jsem schody a pozdravila jsem Elenu, která mi pozdrav oplatila. Popohnala mě ke stolku a dobrou snídaní, když jsem to jídlo uviděla, pustila jsem se do toho, i když mi to nedodalo ani sílu a ani energii, kterou jsem už tak nutně potřebovala.
Po snídani se budu muset skočit napít krve ze svých zásob, pomyslela jsem si a dojedla jsem jídlo.
Potom jsem jí to pochválila a se slovy: " Promiň, ale zapomněla jsem si mobil v pokoji," jsem se zdekovala do svého pokoje, kde jsem vypila půlku sáčku krve a měla jsem dost. A ještě před tím, než jsem se odebrala zpět dolů, jsem si do tašky zabalila knihu receptů, samozřejmě čarodějnou knihu receptů.
Jen co jsem se objevila dole, už mě vítala Damonova usměvavá tvář. Neusmíval se však na mě, ale na Elenu a to s láskou v očích. Tu lásku jsem dlouho v jeho očích neviděla a doufala jsem, že se takhle jednou bude dívat i na mě, protože Elena to neocení - má Stefana. Ale on i přes její lásku ke Stefanovi doufal a čekal, že se jednoho dne rozhodne pro něj.
Nemohla jsem se na něj dívat. Rvalo mi to srdce na kousky, a proto jsem se zadívala na Elenu, která právě myla nádobí.
"Děkuji. To mě vůbec nenapadlo. Promiň. Příště dělám já. A ty se nedři a hned potom jdi za Stefanem a pořádně si užijte víkend," řekla jsem a v duchu jsem dodala: možná poslední.
"Taky bych si ráda užila víkend jenom se Stefanem, ale to by tu nesměl být Damon. Všechnu romantiku hned zkazí," povzdechla si, zvedla pohled od nádobí a zadívala se na místo, kde ještě před chvílí stál Damon, který během našeho rozhovoru odešel.
"Víš, říkala jsem si, že bych ho vzala do našeho domu u jezera, který jsem zdědila po rodičích," řekla a potom smutně dodala: "Víš, oni umřeli při autonehodě. Já jsem jela v autě s nimi, ale nějakým zázrakem jsem se zachránila."
"No tak proč ho tam nevezmeš?"
"Nemá to tam moc v lásce a navíc, jak chceš strávit romantický víkend v promrzlém domě, kde není ani pořádné topení?" vysvětlila. A já jsem dostala nápad. Musela jsem se jim přece nějak odvděčit za to, že mě ubytovali v penzionu.
"Víš co?" odmlčela jsem se,"Damon a já se tam na víkend přestěhujeme, viď Damone?" zakřičela jsem do prostoru kolem obývacího pokoje.
"Ne. To ani náhodou!" ozval se Damon z obýváku, kam se zdekoval pozdravit starou dobrou whiskey.
"Ale Damone, přece jim tu nebudeme jako páté kolo od vozu. Když pojedeš, možná se dozvíš pár odpovědí," lákala jsem ho na to, co opravdu chce, a přešla jsem do obýváku, kde jsem se natáhla po whiskey. On byl však rychlejší a dal láhev pryč z mého dosahu.
Přemýšlel a dobral se k výsledku: "Dobře uvolním Stefanovy a Eleně místo pro romantiku," řekl to slovo s odporem,"ale pod podmínkou, že mi odpovíš na vše, na co se tě zeptám." Oznámil "dohodu" a mně nezbývalo nic jiného, než se obětovat. Strach, ať už jakýkoli mi nedal možnost říci ne.
"Dobře, ale musíš mi věřit. Protože, ať už ti řeknu cokoli, bude to jen čistá pravda," dodala jsem část, na které bude tento víkend opravdu záležet.
Kývl, ale nemohl si odpustit poznámku: "Stejně si myslím, že by si to se mnou užila víc než se Stefanem."
Na to jsem neměla odpověď a tak jsem se jenom uchechtla.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ivana Ivana | 7. march 2012 at 20:09 | React

Ahoj, práve som to tu objavila. Plánuješ v tomto pokračovať? :-D  Páči sa mi to...

2 Nerea Nerea | Email | Web | 8. march 2012 at 6:15 | React

[1]: No, mám toho napsanýho celkem dost, ale nechce se mi to přepisovat do kompu. Víš co ? Kvůli tobě se pokusím, neříkám, že tu kapitoly budou pravidelně, ale pokusím se sem přidávat alespoň nějakou tu kapču.... 8-)

3 TeresaK TeresaK | 29. march 2012 at 19:29 | React

prosím přidej dalssi :-)  :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement