3.kapitola - Damonův pohled

21. november 2011 at 7:12 | Nerea Moor |  Antiqua

Takže dneska je trochu kratší, ale zato je z pohledu Damona. Pár kapek vzpomínání a nadávání sobě samému by zvedlo náladu každému. Pěkné počtení přeje Nerea.

3.kapitola - Damonův pohled

Damon:
Byl jsem na sebe naštvaný. Takhle se mnou ještě nikdo nevyběhl. "Hrrrr..." Zavrčel jsem, hrůza. Shodil jsem ze sebe závěs a oblékl jsem si černou košili a ryfle. Kdyby mola vědět, kdo jsem asi bych jí udělal ze života peklo nebo bych se z ní alespoň napil, protože její krev... ó tak sladce voní. Je jako slunce, jahody a lilie dohromady. Jsem z ní unešený, je překrásná. Má zlaté vlasy, které se jí jemně vlní okolo obličeje jako tekuté zlato. Její pleť je jemná a průsvitná jako samet a nakonec její oči.

Velké světle zelené studánky, tak vřelé a láskyplné, že slunce je oproti nim jako kostka... Dost, Damone! Co to, pro Boha, děláš? Ty máš být ten Zlý bastard, který nahání hrůzu a jen tak bez slitování zabíjí lidi, jako mouchy... Za to může ona, Nikole. Ale ne jen tak mě nezměníš, holčičko, já ti ukážu, za to, s tím závěsem se ti pomstím. Chystal jsem se už jít spát, když jsem uslyšel zvláštní rachot, jako kdyby něco spadlo. Hned jsem vystartoval za zvukem. Ozývalo se to z Nikoliny ložnice. Došel jsem k jejím dveřím a potichu je pootevřel, jen na takovou škvírku, abych mohl vejít. A zase se to ozvalo. Nadskočil jsem leknutím a přešel k oknu, které bylo zdrojem toho hluku a zavřel jsem jej. Průvan s tím mlátil jako o život. Teprve až byla pohroma zažehnána, jsem se rozhlédl kolem. Starý zelený pokoj byl oživen několika osobními věcmi a osobou ležící v saténových přikrývkách. Ta osoba byla Nikole, s vlasy rozprostřenými po polštáři byla nádherná. Její bledé tváře zářily ve svitu měsíce, který pronikal přes teď už zavřené okno. Přešel jsem k posteli a jedním prstem jsem objel linii její tváře, maličko se zachvěla a mě se na rtech usadil prazvláštní - neco jako láskyplný - úsměv. Nebránil jsem se tomu, protože by to stejně nemělo cenu. Strašně mi připomínala Katherine.
Ani nevím jak, ale začal jsem vzpomínat : Zrovna jsem dostal propustku na dva týdny z války, když k nám dorazila slečna Katherine Pierce se svou pomocnou Emily. Slečna Katherine byla překrásnám nemohl jsem se na ni vynadívat. Byla u nás teprve týden a já už jí ukradl spousty vroucích a vášnivých polibků, které mi se stejnou vervou, ale i s jakousi neviností opětovala. Povídali jsme si, ale také jsme se milovali. Když jsem ji viděl poprvé, zůstal jsem na ni pohledem tak dlouho, až to bylo neetické a já sklopil pohled, stejně jako ona. Po otevření hrobky vím, že si se mnou celou dobu hrála. Nikdy mě nemilovala, tak jako já ji. Stejně jako Elena. Dvě dívky za celou moji existenci o které stojím, milují mého bratra a teď se ukáže dívka, která se ani jedné mé lásce nepodobá a překroutí mi život.
To teda ne, já se nenechám. Ne. Znovu si city nepřipustím, to radši zemřu. Pomyslel jsem si a hned potom jsem opustil pokoj Nikole.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement